Literatura: Vágnerová,M.: Psychopatologie pro pomáhající profese, Portál
Hartl, Hartlová: Psychologický slovník
Schizofrenie
je duševní porucha, která se projevuje charakteristickým narušením myšlení a vnímání, poruchou emotivity a osobnostní integrity. Patří k nejzávažnějším psychickým poruchám.
Postihuje 0,2-1% populace ve všech oblastech světa a u všech rasových skupin. Nemoc existovala od dávna. Jedním ze znaků je ranný vznik (adolescence nebo mladá dospělost, nejpozději do 45 let) a postupný úpadek osobnosti až k demenci (každý typ D nemusí vést k schizofrenii). Muže a ženy postihuje statisticky stejně často. Termín vystihuje skutečnost, že u nemocných dochází k dezintegraci psychických funkcí, zejména emotivity a myšlení. V konečném důsledku se naruš integrita celé osobnosti.
Původ nemoci vychází z dědičných dispozic a vyvolaných podnětů. Nemocný se vyznačuje:
- Nižší frustrční tolerancí
- Běžná zátěž v něm vyvolává schizofrenická onemocnění (neúspěch, problémy s partnerem, zklamání, odloučení od rodiny, vstup do zaměstnání, úmrtí blízkého člověka apod. Problém nespočívá ve vlastní zátěži, ale ve způsobu, jakým ji jedinec zpracuje.
Základní skupiny příznaků jsou: poruchy myšlení, vnímání, afektivity, autismus a je možno je rozčlenit takto:
- Ozvučování myšlenek
- Bludné vnímání
- Slyšení hlasů
- Pocity ovlivňování vlastních psych. procesů
- Ztráta schopnosti orientovat se v sobě samém
- Ztráta schopnosti orientovat se v okolním světě
Rozbor jednotlivých poruch:
- Porucha myšlení
Úsudky nemocného se jeví okolí jako nesmyslné, vycházející ze soukromé logiky a odrážející svět bludů a halucinací. Typické je porucha plynulosti myšlení, jeho roztříštěnost, stav, kdy se ztrácí logické souvislosti. Nemocný ulpívá ne jedné myšlence nebo naopak má chaos různých myšlenek. Z toho může vyplývat nesmyslná řeč a zmatené jednání.
Při ztrátě orientace v okolí nemocný považuje např. vlastní matku za „paní, která tu bydlí“, není si jistý, kým doopravdy je, často se považuje za někoho jiného. Mnohdy je přesvědčen, že má nadpřirozenou moc. Všechno co nemocný dělá se mu jeví také jako výsledek působení nějaké cizí síly, která ho ovládá a manipuluje s ním. Dochází tak k rozdvojení osobnosti.
Nemocný trpí také bludy, např. blud kontrolování, ovlivňování, pronásledování, velikášské bludy, paranoidní bludy apod. Nemocný také může trpět halucinacemi, kdy je nezvratně přesvědčen, že klamné vjemy jsou reálné. Slyší hlasy, které mu něco přikazují, komentují jeho chování nebo mu něco významného sdělují. Nemocný není schopen přijmout myšlenku, že halucinace jsou pouze výplodem jeho psychiky. Nemocný se může stát nebezpečný sám sobě i svému okolí.
- Poruchy afektivity
citové prožívání je nepřiměřené a není v souladu s realitou. Nemocný může být přecitlivělý a může reagovat velmi silně. Může se také stahovat do sebe a svého vlastního světa. Později dochází k citovému oploštění, podrážděné a mrzuté náladě a chronicky se může rozvinout v apatii. (afektivní = silně citový, efektivita = schopnost reagovat prostřednictvím citů, soubor emocionálních duševních procesů)
- Autismus
představuje nepřiměřenou sociální izolaci, ztrátu zájmu o kontakt s okolím.
- Ambivalence
představuje protichůdnost citových prožitků, úvah i názorů, což se projevuje ve výkyvech a nepřiměřenosti chování. U nemocného se projevují protichůdné reakce: láska a nenávist, touha a strach, přitažlivost a odpor ……Ambivalence se může projevovat v celkové nečinnosti nebo naopak v nadměrné aktivitě.
Průběh onemocnění schizofrenií:
- Přecitlivělost a slabost ega – neschopnost snášet úzkost, neschopnost prožívat radost
- Nápadné introvertní chování – uzavřenost, neschopnost vyjadřovat své emoce
- Omezená samostatnost – vázanost na nejbližší lidi a známe prostředí
- Obtíže v mezilidských vztazích – zvýšená kritičnost, podceňování druhých (zvláště blízkých)
- Nižší výkon ve škole či v zaměstnání (nemusí jít o snížené IQ)
Závěr: Schizofrenie je chorobou, která potřebuje odbornou léčbu, protože nelze očekávat, že dojde k samovolnému zlepšení stavu.
Formy schizofrenie:
- Paranoidní schizofrenie – patologická podezíravost vůči okolí
- Hebefrenní schizofrenie – vypadá jako protahovaná puberta s nápadným šaškováním a klackovitým chování, neodpovídající věku. Nemocní grimasují, smějí se nepřiměřeně nebo podivně gestikulují. Mají tendenci k planým, pseudofilosofickým úvahám a jalovému vtipkování (hebefrenní sch. = schizofrenie mladistvých)
- Katatonní schizofrenie – vyznačuje se nápadností v motorické oblasti, jako je nadměrná a nepřiměřená pohybová aktivita nebo celkové zpomalení veškeré motoriky. Pacient vydrží velice dlouho v jedné poloze, nemluví, má odpor k aktivitě (katatonní = ztuhlý)
- Simplexní schizofrenie – nemocní jsou pasivní, apatičtí nemají zájem o okolí, jsou autističtí, nezvládají běžné požadavky, nerespektují běžné sociální normy, potulují se a zahálí