Literatura:
Štefanovič Jozef: Psychologie pro gymnázia a třídy gymnázia s pedagogickým zaměřením
Nakonečný Milan: Malá encyklopedie současné psychologie
Nakonečný Milan: Encyklopedie obecné psychologie
Psychologii je možno chápat:
- Laicky – každý člověk někdy uvažuje nad jinými lidmi, rozebírá jejich chování a jednání, zamýšlí se sám nad sebou …..
- Vědecky – používají se odborné termíny a ps. teorie a metody
- Narativně (narration = vyprávění), narativní ps. je umělecké zpracování určitého psych. námětu
Význam psychologie pro člověka:
- Umět poznat sám sebe, rozumět svému jednání, přáním, touhám
- Rozumět ostatním lidem a chápat jejich počínání a chování
- Umět aplikovat poznatky psychologie ve své profesi
- Psychologie umožňuje člověku orientovat se v prostředí, které ho obklopuje a chápat vztah organizmu a prostředí
Zvláště pro pracovníka soc. péče má psychologie velký význam. Ten se ve své praxi setkává s lidmi, kteří potřebují v určitém období svého života pomoc. Proto se musí umět orientovat v jednotlivých obdobích lidského života. Setkává se s týranými a zneužívanými dětmi, s mladými lidmi, kteří hledají své místo ve společnosti, s mravně narušenými jedinci, mentálně či fyzicky postiženými, starými lidmi, kteří jsou odkázáni na pomoc společnosti a dalšími jedinci. Ve své praxi sociální pracovník uplatní především vědomosti ze všeobecné psychologie, ontogenetické psychologie, sociální psychologie, gerontopsychologie, poradenské psychologie, pedagogické psychologie. Všechny uvedené psychologické discipliny se neustále vyvíjejí v závislosti na rozvoji poznání a proto studium psychologie nelze považovat za ukončené, ale za dlouhodobé.
Sociální pracovník si musí uvědomit, že chce-li pomáhat druhým, musí být psychicky odolný, musí mít schopnost vcítit se do postavení druhých a především musí mít schopnost aplikovat získané vědomosti v praxi.
Psychologie souvisí s mnoha jinými vědními obory, např.:
- Biologií – znalost biologické stránky lidského těla, zvláště nervové soustavy, znalost různých nemocí, které mohou ovlivnit jednání a chování člověka po ps. stránce
- Filosofií – přestože se psychologie od filosofie oddělila, úzce s ní souvisí, neboť umožňuje domýšlet psychologická fakta
- Sociologií – je úzká souvislost mezi různým formami lidského chování a určitými kulturními vzorci jako jsou obyčeje, mravy zákony a další
- Rozvoj psychologie je závislý na rozvoji lidského poznání a do té míry souvisí i s jinými vědními obory
Dříve byla psychologie nedílnou součástí filosofie, její kořeny sahají do starověké Číny, Indie a antiky. Z toho je zřejmé, že v poznání člověka se odrážely také různé náboženské systémy. Člověk od pradávna toužil po odpovědích na otázky co je život a smrt, jaký je smysl lidského života a smysl poznání, ale hledal také konkrétnější odpovědi na otázky co je to bdění a spánek, myšlení, fantazie, co jsou to sny atd…
Ústředním pojmem dějin psychologie je pojem duše. princip oživující tělo, hybná síla života, nehmotná substance. Původ slova souvisí s “dechem” jako projevem života. Pojem vyjadřující duševní (psychickou) stránku člověka oproti tělesné, resp. jednotící princip, jádro psychického života, jeho kontinuitu, subjektivitu a jedinečnost, popř. tu jeho složku, která míří nad rámec času vyměřeného života. Někdy je duše spojována s vědomím, jindy vyjadřuje emoční složku duševního života (oproti rozumové). – U Platóna a odtud i v křesťanství věčná osobní bytost, uvězněná v lidském těle. Duše byla považována za nehmotnou substanci, která je nezávislá na těle, je nesmrtelná a může se pohybovat z místa na místo.Podle některých koncepcí (upanišady, buddhismus, Pýthagorás i Platón) se duše po smrti znovu vtělují do nižších nebo vyšších těl podle toho, jak žily. V novověku duše chápána jako nehmotná stránka lidského života nebo nositel svobody a odpovědnosti.
Definice a předmět psychologie:
Pojem vychází z řeckého psyché = duše a logos = věda. Od definice, že psychologie je věda o duši bylo postupně upuštěno. Existuje mnoho různých definicí, poplatných době a rozvoji vědy.
Mnoho současných psychologů definuje psychologii jako vědu o prožívání a chování živých bytostí.
Předmětem psychologie je psychika člověka, která má dvě dimenze a to prožívání tj. psych. procesy, stavy a vlastnosti a chování jako souhrn všech vnějších projevů člověka – viz příloha Rozdělení psychických jevů.
Vznik psychologie jako vědy:
Psychologie jako věda se samostatně mohla rozvíjet tehdy, bylo li zřejmé, co je předmětem jejího zkoumání. Z tohoto pohledu jsou významní např.: R. Descartes (lidský organizmus je stroj, jehož základním prvkem je reflex, např. popálení – odtažení ruky) a F. Bacon (pramenem jakéhokoliv poznání jsou smysly).
Aby bylo možno formulovat předmět psychologie, bylo nutno rozšířit vědecké poznatky o člověku, především z biologie a fyziologie. Tento rozvoj nastává v 19. století. Ve výzkumu psych. jevů sehráli významnou roli Sečenov, Pavlov. Emancipace psychologie postupovala rychlým tempem. Zasloužil se o to také německý psycholog W. Wundt, který ve své laboratoři prováděl experimentální výzkumy, které měly zajistit objektivitu a přesnost psychologického poznání. Ukázalo se, že mezi vnějšími podněty a psychickými reakcemi je závislost. Tedy hlavně přírodovědci mají zásluhu na tom, že psychické jevy se staly předmětem vědeckého bádání.
W.Wundt (1832-1920) zakládá r.1879 první psychologickou laboratoř R 1889 se uskutečnil první sjezd psychologů v Paříži.
Hlavní psychologické směry:
- Hlubinná psychologie též psychoanalýza, freudismus – Freud [frojd], Jung, Adler. Freud zformuloval myšlenku, že naše jednání a prožívání ovlivňuje hlubší vrstva činitelů (dřívější zážitky, prožitky, city, pohnutky), které jsme nepřipustili a potlačili je (zvláště v dětství). Vedle vědomí existuje také nevědomí, které ovlivňuje náš život. Zkoumal neurotické poruchy. Traumatické stavy vznikají v důsledku potlačování pudů, zvláště sexuálního.
- Neopsychoanalýza – E. Fromm, (1900-1980), K. Horneyová. Rozhodující nejsou jenom pudy, ale i sociální faktory. Lidé mají biologické, psychologické a sociální potřeby. Společnost se svým politickým a ekonomickým uspořádáním potlačuje svobodu člověka. Vnitřní konfliktnost člověka v industriální společnosti vede k neurotismu. Příčinou je nemožnost uspokojit určité potřeby člověka.
Behaviorismus[bíhejvorismus] – zakladatel J.B. Watson (1878 – 1958). Předmětem psychologie je studium chování. Schéma: S R tj. stimul reakce nebo B = f(S), kde
B je behavior = chování. Watson odmítá studium vnitřních psychických stavů. Psychologii chápe jako vědu o chování člověka, eviduje jen to, co je pozorovatelné. Behavioristé radikálně odmítli introspekci, ač uznávají existenci vnitřního duševního života
Neobehaviorismus – naše chování není ovlivněno jenom vnějšími podněty, ale i pochody uvnitř organismu (tzv.: vmezeřené nebo intervenující proměnné). Schéma lze vyjádřit takto: S O R tj. stimul – organismus (osobnost) – reakce. E. Tolman (1886-1959 USA) chování organismu je ovlivňováno předchozí úspěšností či neúspěšností, ale dalším důležitým faktorem je směřování organismu k orientaci v prostředí
- Kognitivní psychologie – v psychice se vytváří obrazy vnějšího světa, které umožňují člověku smysluplně se rozhodovat. Vnitřní obraz světa je regulátorem aktivit člověka. Představitel G. Kelly, E.C. Tolman.
- Humanistická psychologie – směr založený r. 1962. Člověk je vnějšími vlivy manipulován a ovlivňován tak, že potlačuje svou individualitu a originalitu (chová se konformně). Představitel A. Maslow, C. Rogers [rodžrs]. Za nejvyšší hodnotu je považována důstojnost člověka a jeho rozvoj, podporuje celoživotní učení
- Transpersonální psychologie – zabývá se zvláštními stavy vědomí (rozšířené vědomí), které lze navodit mysticky, meditací, různými cvičeními (ale i drogy). Tyto stavy vědomí poskytují člověku zkušenosti přesahující hranici času a prostoru, života a smrti. Uvolňuje v člověku síly běžně nedostupné. Je určitým propojením vědy a mystiky. Tato oblast psychologie navazuje na orientální psychologii. Představitel americký psycholog českého původu S.Grof.
Poznámka: Uvedené směry nejsou úplné, jejich podstatně více. Jsou určovány filosofickopsychologickými koncepcemi a východisky jejich tvůrců. Z dalších psychologických směrů je možné se zmínit o asocianismu, reflexologii, materialistické psychologii……
Rozdělení psychologie na jednotlivé psychologické discipliny (viz příloha)
Všeobecná (obecná) psychologie – řeší otázky předmětu psychologie, tj.: počitky, vnímání, paměť, myšlení řeč, představivost, fantazii, vůli, city, vědomí, nevědomí, chování, prožívání
Psychologie osobnosti – zkoumá dispozice člověka, které podmiňují jeho prožívání a chování, zkoumá pojmy jako charakter, temperament, inteligenci …
Ontogenetická psychologie – zabývá se vývojem psychiky v jednotlivých obdobích života člověka, tj. od období prenatální po stáří a smrt
Sociální psychologie – zabývá se vlivem prostředí a společenských podnětů na psychiku člověka, vzájemnou interakcí lidí, rozebírá vliv sociálních skupin na psychiku člověka
Psychopatologie – řeší otázky psychických poruch, příčiny jejich vzniku a příslušnými léčebnými metodami
Gerontopsychologie – zabývá se psychologií starých lidí
Diferenciální psychologie – zaměřuje se na psychické rozdíly mezi pohlavími, rasami, sociálními skupinami
Pedagogická psychologie – studuje člověka v podmínkách výchovy, zkoumá činitele a zákonitosti výchovy, vzdělávání, vyučování zabývá se např. faktory efektivity učení, vlivy učení na rozvoj osobnosti, výchovou v dětských domovech apod.
Psychologie práce – zkoumá vliv práce na člověka, zkoumá možnosti zvýšení produktivity práce, rozvoj jeho schopností dovedností, mezilidskými vztahy na pracovišti, výběrem pracovníků a jejich motivací, vybavením pracoviště, jeho osvětlením, hlučností atd.
Poradenská psychologie – pomáhá člověku orientovat se v životě, zabývá se školním, výchovným, manželským profesním,….., poradenstvím
Klinická psychologie – zabývá se diagnostikou a terapií duševních poruch
Soudní psychologie – používá se v soudnictví ke zjištění psychologických zvláštností delikventa
Lékařská psychologie – zabývá se psychologií nemocných a vztahy lékařského personálu k pacientům
Vojenská psychologie – zabývá se podmínkami výcviku vojáků, interpersonálními vztahy v armádě, zkoumá odolnost vůči zátěži v podmínkách válečných konfliktů atp.
Co všechno patří do psychologie?
Problematika expanze témat je taková, že v současnosti jsou hranice oboru zastřeny. Stále roste počet těch, kteří by rádi do psychologie zařadili věštectví, spolehlivost výkladu snů, transcedentní propojování, minulé životy, věštění z náhodně rozhozených kůstek a oblázků. Tomu má psychologie rozumět a napomáhat?