Literatura:
Štefanovič Jozef: Psychologie pro gymnázia a třídy gymnázia s pedagogickým zaměřením
Nakonečný Milan: Malá encyklopedie současné psychologie
Nakonečný Milan: Encyklopedie obecné psychologie
Metoda – získávání určitých informací plánovitým a promyšleným postupem
Díky metodám dokážeme v sociální péči lépe poznat klienta po zdravotní, psychické i sociální stránce. Jak v psychologii, tak i v sociální péči se má výzkumná práce opírat o využití několika metod. Použití pouze jedné metody je nepřesné.
Druhy metod:
- Pozorování
- může být zaměřeno na sebe sama (sebepozorování) nebo na jinou osobu či skupinu osob:
- srovnávací pozorování – porovnáváme dvě či více osob a odlišnosti mezi nimi zaznamenáváme
- prosté pozorování – sledujeme přímo (osoba o tom ví) a nepřímo (osoba či skupina o tom neví)
Pozorovatel zásadně nezasahuje do pozorování osob, pouze sleduje průběh.
Pozorování musí být:
- soustavné
- plánovité
- cílevědomé
- podrobné
- cílevědomé (pozorovatel má mít cíl a plán)
Další dělení pozorování:
- soustavné / příležitostné (náhodné)
- zjevné / skryté
Pozn: introspekce – pozorování svých vnitřních stavů
Pozorování pouhými smysly není tak dokonalé jako pozorování, které je doplněno užitím některých technických pomůcek (magnetofon,diktafon, kamera…)
V oblasti soc. péče si u klienta všímáme hlavně změn v jeho chování (nálada, příznaky nemoci..)-pozorujeme plánovitě nebo vždy, když k tomu máme příležitost.
Pozorování zaměříme na:
- celkový stav nemocného(výživa, chůze, držení těla)
- chování nemocného a stav vědomí(reakce na okolí, nálada, jednání, orientace…)
- soběstačnost v základních činnostech
- spánek (nespavost či nadměrný spánek)
- funkce smyslů
- objektivní příznaky(stav kůže, teplota, tlak)
- reakce na lůžku(sledování účinků léků)
V oblasti soc. péče je velmi důležité kombinovat metodu pozorování s ostatními. Soc. pracovník si musí (může) obsah pozorování naplánovat a všechny informace z něj zapsat.
- Experiment
je to vědecká metoda, při které zkoumáme jevy v určitých, uměle vytvořených podmínkách, které umožňují zjistit vlastnosti, schopnosti a jiné stránky osobnosti. Je to cílevědomý, navozený proces
Výhody experimentu:
- usnadňuje přesný popis
- umožňuje snazší navození jevů
- můžeme měnit podmínky experimentu
- podle potřeby ho opakovat
- přesně zachytit jeho průběh
Experiment dělíme na:
- přirozený
- jevy se zkoumají v přirozených podmínkách
- je přechod mezi pozorováním a experimentem
- navodíme umělou sit. a zkoumáme, jak na ni pracovníci reagují
- laboratorní
- probíhá v uměle vytvořeném prostředí
- ve zvlášť upravené místnosti ve změněných prac. podmínkách
Úspěšnost experiment závisí na:
- přesné formulaci a definici jeho podmínek
- přesně formulaci zkoumaných problémů
- Psychologické testy
Ps. test je speciální případ psychologického experimentu, umožňující poznávání jednotlivých stránek osobnosti a dalších informací o dané osobě. Test je metoda, pomocí které se zjišťuje přítomnost určitých psych. hodnot (vědomosti, intelektuální schopnosti, vlastnosti osobnosti). Obsah a hodnověrnost testů se dopředu prověřuje na velkém počtu respondentů. Testy umožňují srovnat úroveň psych. jevů u zkoušeného jedince ve srovnání s určitou normou.
Známé jsou testy pro:
- zkoumání pamětí (GALTON)
- zkoumání mentálních procesů (CATTEL)
- zkoumání rozumových schopností (BINET)
- zkoumání schopností prostorové představivosti, numerických schop., verbálních schopností, plynulosti slov (THURSTONE)
- Rozhovor
je jedna z nejpoužívanějších metod psychologie, kterou je vhodné používat při všech výzkumech. Je to výzkumná a diagnostická metoda, která spočívá v dotazování a odpovědích. Důležitou stránkou rozhovoru je správná příprava a stylizace otázek. Úspěch spočívá ve vytváření důvěry mezi výzkumným pracovníkem a zkoumanou osobou, čímž se zajistí pravdivost odpovědí.
Oblast soc. péče : rozhovor je záměrný organizovaný dialog mezi soc. prac. a klientem
Cíl rozhovoru :
- doplnit a upřesnit si inf. o klientovi
- doplnit údaje pro ošetřující péči
- poučit a uklidnit nemocného
- uspokojit potřebu soc. kontaktu, bezpečí
- získat klienta k další spolupráci
Je třeba ovládat techniky komunikace, které napomáhají k navázání kontaktu s klientem a získání potřebných informací.
Pokyny pro správné vedení rozhovoru:
- zjistit schopnost komunikace
- zajistit intimní prostředí
- určit vhodnou délku rozhovoru
- vstřícnost
- správná formulace otázek
- trpělivost
- vhodné oslovení klienta
Rozhovory dělíme na:
- diagnostický – cílem je zjištění problému
- terapeutický – cílem je zmírnění případných obtíží
- volný – otázky jsou volně kladeny, odpovědi vyjádřeny také volně
- skrytý – dotazovaný neví, že rozhovor směřuje k určitému cíli
- standardizovaný – tazateli je dán přesný sled a formulace otázek
Příprava základního plánu rozhovoru = postup při vedení rozhovoru
- nejprve navodíme uvolňující a povzbuzující podmínky
- soc. pracovník citlivě reaguje na specifické rysy klienta svým nonverbálním chováním
- postupně přecházíme k problémové oblasti
- klientu nasloucháme, nespěcháme, a kontrolujeme své emoce
- svůj jazyk přizpůsobíme jazyku klienta
- otázky klademe otevřeně, cíleně, srozumitelně a taktně
- vedeme zápis o získaných informacích
Shromaždování informací a jejich zápis směřuje k identifikace problému a jeho pokusu o řešení.
- Dotazník
je metoda při níž pracuje psycholog s respondentem „na dálku“. Na otázky ve formě tištěných dotazníků odpovídají ANO – NE – NEVÍM nebo použijeme jinou postojovou stupnici. Proti rozhovoru má dotazník nevýhodu v tom, že nemohou být kladeny dodatečné otázky. Dotazník je určen především k hromadnému zkoumání a získávání dat pro statistické zpracování. Vyplňuje je buď s udáním jména nebo anonymně. Je vhodné sdělit návod k vyplnění a sdělit význam a užití dotazníku
- Sociometrie
je metoda, pomocí které zjišťujeme vztahy v soc. skupinách, jejich struktury, dynamiku. Každý člen skupiny vybírá mezi ostatními toho, koho má v oblibě, kdo je mu sympatický či nesympatický. Vyjádřené volby vypovídají rovněž o atmosféře skupiny. Na zákl. odpovědí lze graficky znázornit sociogram, případně indexy IPE, INE, PSS, NSS, které hovoří o postavení jedince ve skupině.
- Longitudinální metoda
Používá se především ve výzkumech ontogenetických (ale i jiných), kdy se vybraná skupina podrobuje šetření po velkých časových úsecích, většinou 5-7 let a může trvat po celý život respondentů. Zjišťuje se např. jak určitý životní styl (kouření, život ve velkém městě…) ovlivňuje zdraví, délku života, životní úspěšnost…
Získávání informací v přirozeném prostředí klienta:
- možnost navázání méně formálního vztahu než je v kancelářském prostředí
- informace lze vyčíst i z dynamiky rodinných vztahů
- je třeba respektovat soukromí klientů, nenavštěvovat je neohlášené nebo v nevhodnou dobu.
Podmínkou je:
- empatie
- vstřícnost a respekt
- vřelost
- opravdovost
Empatie – schopnost chápat, vcítit se do problému klienta, do jeho postavení, předpokladem je aktivní naslouchání, plnou pozornost a citlivost vůči nonverbálním projevům klienta
Vstřícnost a respekt:
- respektování osobní důstojnosti klienta
- překonávání předsudků, bráníme se předběžným soudům
Vřelost: způsob jednání, které má zbavit klienta obav a úzkosti Opravdovost: vyrovnaný, opravdový přístup, založen na dlouhodobější zkušenosti s klientem a na profesionální sebedůvěře