Literatura:

Štefanovič Jozef: Psychologie pro gymnázia a třídy gymnázia s pedagogickým zaměřením

Nakonečný Milan: Malá encyklopedie současné psychologie

Nakonečný Milan: Encyklopedie obecné psychologie

Ptrasińsky Zbigniew: Umění učit se

Zielke Wolfgang: Jak racionálně studovat

V psychologii má pojem učení velmi široký význam. Je to celoživotní proces a není výsadou pouze lidí. Každý živý tvor se musí hned do svého vzniku něčemu učit, aby vůbec mohl existovat. Význam učení pro člověka spočívá v pořizování nových znalostí, získávání nových zkušeností, které následně využívá ve všech dalších činnostech, nových situacích. Již malé dítě tím, že sleduje lidi ve svém okolí, přebírá od nich způsoby chování a učí se stále novým věcem. Bez vzájemného působení myšlení a paměti by učení nemohlo probíhat a být rozvíjeno.

Učení je jeden z klíčových psychologických pojmů, pro něž neexistuje všeobecně přijímaná definice. Různé psychologické směry mají své vlastní definice. Jedna z novějších definicí hovoří, že:

Učení

je proces, který v jednotě psychických a tělesných předpokladů je rozhodujícím faktorem v adaptaci jedince (=přizpůsobení) na jeho přírodní a společenské prostředí, rozvíjí jeho osobnost při neustálém zvládání měnících se podmínek jeho existence.

Další definice učení :

učení je utváření jedince v průběhu života, proces nabývání nových znalostí, zkušeností, způsobů reagování a jejich uplatňování v nových situacích.
záměrné a systematické získávání vědomostí, dovedností a návyků, které je vlastní pouze člověku

Pojmy, související s učením:

vědomosti – soustava představ pojmů které si osvojujeme ( např. znalost pravidel hry, poznatky z anatomie …)
dovednosti – psychický předpoklad pro vykonávání určité činnosti. Rozlišujeme dovednosti:
senzomotorické – psaní, pletení, řízení automobilu
intelektové – řešení soustav rovnic…
sociální – vcítění se do druhého, vedení skupiny…
návyky – dílčí psychický předpoklad pobízející člověka určitému chování (čištění zubů,

uklízení po jídle ze stolu, příprava do školy…)

Charakteristika učení :

učením dochází ke zlepšování výkonů a ubývání chyb v jeho průběhu
učení není pouze výsadou mladých lidí, ale je to celoživotní proces
učení je lidská činnost, ve které jsou obsaženy všechny psychické jevy (psych. procesy, stavy,vlastnosti), které působí při učení a také ho rozvíjí paměť, myšlení, řeč, vůle, emoce…)
v průběhu učení působí myšlení jako jeho vědomá kontrola

Rozlišujeme učení a zapamatování:

učení – získávání zkušeností
zapamatování – podržení a vědomé vybavení si určité zkušenosti

Poznámka: učení zvířat i člověka je založeno na podmíněných reflexech (vytváření paměťové stopy)

Druhy učení:

senzomotorické (smyslově pohybové) – rozvíjí názorné poznávání a pohybové stránky
činností, senzomotorické dovednosti (chůze, jízda na kole, zacházení s nástroji, sport, tanec…).
osvojování vědomostí (učení poznatkům) – z jednotlivých vědních oborů,oblastí praxe (např. ze všech oborů, které máme ve škole).
řešení úloh a problémů – jde o učení se intelektovým činnostem, rozvíjí myšlenkové procesy a intelektové schopnosti a dovednosti.
Sociální učení – osvojování si těch způsobů chování a jednání odpovídajících určité soc. situaci. Produktem soc. učení jsou soc. role, postoje, hodnoty a ideály.

Učení lze také rozdělit na:

záměrné – učení s určitým cílem
bezděčné – osvojování si vědomostí, dovedností a návyků nezávisle na naší vůli bez záměru při každodenním životě

Fáze učení:

Motivační – záleží na motivaci každého, na vnitřní nebo vnější pohnutce, která vede jedince k učení. Čím je motivace intenzivnější, tím je i větší aktivita učícího se
Poznávací – stádium učení, kdy se již učící začíná pronikat do učebního materiálu, kolu, problému…Podstatou této fáze je tápání, hledání…
Výkonná – pochopení a vyřešení dané úlohy, naučení a osvojení učebního materiálu
Kontrolní (ověřovací) – zobecnění, prověřování správnosti řešené úlohy, problému

Činitelé působící při učení:

Vnější:

Druh učiva, jeho zvláštnosti
Metodické vedení učitelem
Vliv rodiny, školy, skupiny vrstevníku
Citové klima (atmosféra)
Technické a organizační podmínky, denní režim
Mikroklima (osvětlení, teplota, hluk, vlhkost vzduchu)
Širší společenské prostředí

2. Vnitřní

Metoda učení
Vědomosti a dovednosti osvojené dříve = návaznost v učivu
Schopnosti (nikdo nemá schopnost vynikat ve všem)
Motivace:
primární (vlastní touha, potřeba)
sekundární (vychází ze soc. potřeb – uznání, pochvala, uplatnění se)

· Charakter (souhrn vlastností osobnosti, podílejících se na učení)

Vůle
Tělesné a zdravotní předpoklady
Přítomný stav žáka, pozornost a nálada, únava
Intelektový vývoj

Jednotliví činitelé nepůsobí samostatně a odděleně ale kombinují se a působí navzájem.

Samotný úspěch působí při učení velice pozitivně, neúspěch odrazuje.

Zásady efektivního studia

Efektivnost učení závisí na použitých metodách učení. Metoda znamená způsob, jakým se

jedinec učí, jak je uspořádána jeho činnost při učení, jeho vlastní organizace studijní práce.

Rozlišujeme tyto metody:

celková (mechanická) – opakované čtení celého učebního plánu, mechanické opakování
má nejmenší účinek.
dílčí – rozčlenění na samostatné celky, jejich postupné osvojování.
kombinovaná – nejprve orientační seznámení s učivem (1 – 2 přečtení), dále rozčlenění
na jednotlivé celky, které se zvlášť osvojí a v závěru opětné souvislé zopakování celého
učiva, tato metoda je nejefektivnější.

Jak docílit při učení žádaného efektu:

pravidelný režim pro domácí přípravu
zvolit správnou metodu (viz výše)
snažit se vnést do učení maximální smysl
snaha o porozumění správné pochopení problému
jednoduchost, přehlednost učiva (vhodné výpisky, příklady, přirovnání)
aktivní opakování (nejlépe nahlas, nejdůležitější – vícekrát, reprodukce vlastními slovy)
rozvržení opakování, opakovat co nejdříve po získání informací, dále s časovým
odstupem, který se postupně prodlužuje
časové rozvržení učení – práceschopnost mozkové kůry se učením snižuje, může nastat
ochranný útlum (učení již nepřináší efekt), délka souvislého učení by měla být rozdělena na etapy s přestávkami (s rozcvičkou, zájmovou činností – nesmí být obsahově nízká nebo příliš intenzivní)
skupinové učení – přináší efekt zejména pokud je skupina dobře sladěná
používání mnemotechnických pomůcek – usnadňování si učebních jednotek různými pomůckami
předcházet únavě – dostatečný spánek (dospělá osoba 6 – 8 hod.), pravidelný režim, střídání práce, odpočinku, užít přirozené stimulátory (omýt vodou, rozcvičení…)
ovládání vědomostí a dovedností osvojených dříve – jinak nelze pochopit další, hrozí „lavinová reakce“ začínající mezerou ve vědomostech (nemoc – chybí výklad látky – neporozumění učivu – následně nepochopení dalšího učiva – špatné výsledky ve studiu)

· nepoužívat zvukovou kulisu (rádio…) – ruší soustředěnost, zvyšuje únavu, i když si to neuvědomujeme a nepřipouštíme)

správné mikroklimatické podmínky (teplo, zima, osvětlení – fyzická pohoda
nepřenášet konflikty a problémy do atmosféry studia

Poznámka:

Zkušenosti hovoří o tom, že inteligence a nadaní samo o sobě nestačí k tomu, aby žák ve škole výborně prospíval. Praktické zkušenosti napovídají, že k přiměřené inteligenci je nutná velká dávka píle. Edison řekl, že genialita je z 99% píle.

Cílem jakékoliv výuky a učení by nemělo být pouze poskytnutí dostatečného množství informací a teorií, ale hlavně připravení jedince do života, do praxe a naučit ho užívat vlastní rozum.