Posted in: Windows 10, Windows 11, Windows 8 a 8.1, Windows server

Odebrání zbytkového ovladače

Na odebrání ovladačů, které systém již nepotřebuje je spousta cest. Nejlepší je samozřejmě odebrat ovladač při odinstalaci zařízení ve Správci zařízení.

Někdy se může stát, že zařízení obsahuje mnoho ovladačů, které nikdy nevyužilo (např.: jednotný image pro mnoho typů počítačů s integrovanými ovladači). V takovém případě je možné nepotřebné ovladače odebrat pomocí cleanmager.exe (vyčištění disku), který spustíme jako správce, pak máme na výběr odebrání ovladačů.

Vše výše popsáno je zcela bezpečné a stabilní, takto provedená operace je bez rizika. Problém je v tom, že i některý SW implementuje ovladače (typicky bezpečnostní produkty) a může se stát, že i po odinstalaci takového produktu zůstanou v systému fragmenty, třeba i ovladače. V takovém případě doporučuji na webu vydavatele najít odinstalační nástroj a pokyny k jeho užití, pomocí jehož je možné tyto fragmenty odebrat. Systém sám obsahuje nástroje k nalezení a odebrání ovladačů. Doporučení je, tyto akce provádět v Safe modu systému.

Nalezení a odebrání ovladače z běžícího systému

Zde nám v první řadě pomůže nástroj DISM, který nám vypíše ovladače jež nejsou z dílen Microsoftu. Stačí následující příkaz.

dism /online /get-drivers /format:table

Výstup je vidět na obrázku níže.

Na výpisu výše je vidět, že v systému je takovým fragmentem ovladač Esetu edevmon, který je provozován stejnojmennou službou. Další postup si ukážeme právě na příkladu tohoto ovladače. V tomto bodě si potřebujeme bokem uložit original file name, bude potřeba později. K odebrání ovladače použijeme vestavěný nástroj pnputil pomocí následujícího příkazu (v PowerShellu):

#pnputil /delete-driver < Published Name>  /force
#příklad Esetu:
pnputil /delete-driver oem10.inf  /force

Pokud se příkaz zdaří, je ovladač odebrán ze systému. Zde bych doporučil restartovat systém, aby se projevila změna. Pokud vše proběhne v pořádku, ověříme si výpisem DISM (první bod), že systém neprováděl opravu spuštěním s poslední funkční konfigurací. Nyní můžeme odebrat vlastní binární soubor ovladače pomocí PowerShellu.

#Remove-Item -Path C:\Windows\System32\drivers \<original file name>.sys -Force
#Příklad s Esetem
Remove-Item -Path C:\Windows\System32\drivers edevmon.sys -Force

Pokud příkaz skončí chybou, znamená to, že systém soubor odstranil sám, pokud ne, odstranění provedl příkaz.

Offline odebrání ovladače

Zde jsou 2 důvody, potřebujeme upravit soubor install.wim, nebo po instalaci ovladače systém nenastartoval. V obou případech použijeme nástroj DISM, v prvním pomocí něj vybalíme instalační obraz do složky, v druhém budeme tento nástroj spouštět z příkazové řádky ve WinRE, či instalačním médiu.

Načtení seznamu ovladačů je obdobné jako u běžícího systému:

#Instalační obraz máme ve vybalený ve složce C:\test\offline
Dism /Image:C:\test\offline /Get-Drivers

Nyní můžeme odebírat ovladače

Dism /Image:C:\test\offline /Remove-Driver /Driver:OEM10.inf

Po úspěšném dokončení operace v případě úpravy instalačního obrazu vše uložíme příkazem:

Dism /Unmount-Image /MountDir:C:\test\offline /Commit

V případě opravy systému, kterou provádíme z prostředí WinRE nebo instalačního média počítač restartujeme do plnohodnotného systému.

Posted in: Windows 10, Windows 11, Windows server

Stažení databáze hesel Have i been pwned

Správci systémů někdy potřebují databáze uniklých přihlašovacích údajů k tomu, aby zjistili, zda někdo z jejich uživatelů nepoužívá kompromitované přístupové údaje. Krom různých fór útočníků a pentesterů je jedním z dobrých zdrojů služba Have i been pwned. Dříve se přímo ze stránek této služby nechala stáhnout databáze s uniklými hesly ve formátu NTLM pro kontrolu těchto údajů v AD. Jedním z nástrojů, které umí tyto údaje kontrolovat je DSInternals. Nově web Have i been pwned má aplikaci pro stahování databáze hesel a o tom je tento příspěvek.

Stažená

Pro stažení a samotnou práci s aplikací je potřeba mít .NET6, jak jej instalovat jsem již psal. Pro instalaci downloaderu pak může sloužit např. příkaz:

dotnet tool install haveibeenpwned-downloader --tool-path "C:\Program Files\NET6\Tools"

Stažení databáze hesel ve formátu NTLM

Vlastní stažení databáze do složky aplikace je pak v PowerShellu velice jednoduché, jak ukazuje příklad níže.

#Přepneme se do adresáře aplikace
cd C:\Program Files\NET6\Tools
#Stáhneme hesla
.\haveibeenpwned-downloader.exe -n pwnedpasswords_ntlm
Posted in: Windows server

Nastavení DHCP pro PXE Boot Windows Deployment Services na BIOS i UEFI

Dnes to bude o tom, jak nastavit DHCP na Windows serveru tak, aby poskytlo v DHCP možnosti 67 validně pro BIOS i UEFI. Ve výchozím stavu se v návodech na konfiguraci WDS dočtete, že DHCP možnosti 67 má být uvedeno „boot\x64\wdsnbp.com“, což je možnost pro BIOS a legacy boot. Jak ale nastavit podmíněně možnost 67? Odpovědí je použít DHCP politiky, ale nejdříve musíme detekovat, zda má zařízení UEFI, nebo BIOS.

Detekce UEFI a BIOS

Řešením je rozšířit Vendor Classes z výchozích Windows 98 option, Windows 2000 option a Microsoft option o detekci architektury. Nejsnazší to bude pomocí PowerShellu:

Add-DhcpServerv4Class -Name "PXEClient (UEFI x64)" -Type Vendor -Data "PXEClient:Arch:00007"
Add-DhcpServerv4Class -Name "PXEClient (UEFI x86)" -Type Vendor -Data "PXEClient:Arch:00006"
Add-DhcpServerv4Class -Name "PXEClient (BIOS x86 & x64)" -Type Vendor -Data "PXEClient:Arch:00000"

Alternativně můžeme využít postup zachycený na snímcích níže.

Do dat v ASCII zapíšete postupně hodnoty z PowerShellových příkazů výše (co příkaz, to jedna hodnota Vendo Classes). Tím jsme dosáhli toho, že DHCP ví, zda o IP žádá BIOS nebo UEFI.

Konfigurace DHCP možnosti 67

Nyní již k tvorbě politiky, která nastaví spouštěcí soubor PXE boot. Nejprve všechno v PowerShellu (V příkazech je nutné nastavit ScopeId dle IP rozsahu, který obsluhuje naše DHCP):

Add-DhcpServerv4Policy -Name "PXEClient (UEFI x64)" -ScopeId 10.10.10.0 -Condition OR -VendorClass EQ,"PXEClient (UEFI x64)*"
Add-DhcpServerv4Policy -Name "PXEClient (UEFI x86)" -ScopeId 10.10.10.0 -Condition OR -VendorClass EQ,"PXEClient (UEFI x86)*"
Add-DhcpServerv4Policy -Name "PXEClient (BIOS x86 & x64)" -ScopeId 10.10.10.0 -Condition OR -VendorClass EQ,"PXEClient (BIOS x86 & x64)*"

Set-DhcpServerv4OptionValue -ScopeId 10.10.10.0 -PolicyName "PXEClient (UEFI x64)" -OptionId 067 -Value "boot\x64\wdsmgfw.efi"
Set-DhcpServerv4OptionValue -ScopeId 10.10.10.0 -PolicyName "PXEClient (UEFI x86)" -OptionId 067 -Value "boot\x86\wdsmgfw.efi"
Set-DhcpServerv4OptionValue -ScopeId 10.10.10.0 -PolicyName "PXEClient (BIOS x86 & x64)" -OptionId 067 -Value "boot\x64\wdsnbp.com"

Tentokát nebudu přidávat textový popis a snímky obrazovky, místo toho jsem našel pěkné video i s vysvětlením a angličtině, takže vkládám níže.

Posted in: Windows 10, Windows 11, Windows 8 a 8.1, Windows server

Výpis oprávnění ke všem SMB share na serveru

Dnes si ukážeme malý kus PowerShellu, který velice usnadní auditování oprávnění na sdílených složkách. Jako první si uvedeme příklad kódu, který vypíše všechny složky, kde je nějak nastaveno oprávnění pro úroveň Everyone:

$SMB = (Get-SMBShare).Name
foreach($n in $SMB)
{
    Get-SmbShareAccess -Name "$n" | where AccountName -EQ Everyone
    
} 

Kompletní výpis pak poskytne odlehčená verze kódu:

$SMB = (Get-SMBShare).Name
foreach($n in $SMB)
{
   Get-SmbShare -Name "$n"   
   Get-SmbShareAccess -Name "$n"   
} 

Bližší informace, jako je cesta a server vkládá do výpisu s oprávněními právě příkaz Get-SmbShare, který lze volat i samostatně k vypsání informací o všech sdílených složkách (bez parametrů) krom oprávnění.

Posted in: Windows 10, Windows 11

Instalace .NET 6 pomocí PowerShellu

V rámci automatizace správy se může hodit instalovat SW pomocí PowerShellu dávkově jedním skriptem. Ani moderní .NET 6 není výjimkou. Instalační skript je možné stáhnout přímo z webu Microsoftu. https://dot.net/v1/dotnet-install.ps1

Ve výchozím stavu je bohužel tímto skriptem instalován .NET do adresáře AppData daného uživatele, který skript sopustí, což není ve firemním prostředí vhodné a není to dobré ani z pohledu bezpečnosti. Osobně mohu doporučit instalovat pomocí následujícího příkazu z PowerShellu spuštěného jako správce:

.\dotnet-install.ps1 -Channel LTS -InstallDir "C:\Program Files\NET6"

Pokud bude instalace provedena takto, bude .NET instalován normálně v Program Files a bude dostupný všem. Podadresář NET6 se vytvoří voláním příkazu automaticky.

Podrobnosti je možné nalézt v dokumentaci MS: dotnet-install scripts – .NET CLI | Microsoft Learn

Posted in: Windows 10, Windows 11, Windows 8 a 8.1, Windows server

LAPS (Local Administrator Password Solution)

Jde o nástroj Microsoftu na správu hesel lokálního administrátorského účtu v doménovém prostředí. Jde o samostatné řešení, která „má na svědomí“ skupina Čechů pracujících v Microsoftu. Nově aktulializací 04-2023 se potřebné binární soubory staly součástí systému Windows 10 a Windows 11, rovněž pak systémů Windows server 2016, 2019 a 2022. Aktualizací instalovaná komponenta ovšem neobsahuje GUI pro servisní techniky, proto i tak doporučuji stáhnout msi z webu Microsoftu. Na koncových stanicích (pokud se rozhodnete instalovat ručně) stačí provést msiexec /i <cesta k msi instalárotu laps>, nebo využít distribuce pomocí GPO.

Na pracovní stanici administrátora, který se má starat o koncové stanice prak provedeme instalaci pomocí GUI a zvolíme „Fat clietn UI“

Instalace na doménový řadič

Na doménovém řadiči instalaci provedeme pomocí GUI (případně si dohledáme parametry na webu MS) a zvolíme všechny management tools.

Po dokončení instalace je potřeba upravit schéma AD (tato operace se provádí na Schema master kontroleru) pomocí několika PowerShell příkazů. Heslo bude po změně schématu uloženo v objektu počítače a k tomuto atributu budeme nastavovat právo přístupu.

Import-module AdmPwd.PS
Update-AdmPwdADSchema

Nyní musíme přidat patřičná oprávnění skupině správců klientských stanic.

Set-AdmPwdReadPasswordPermission -Identity "PC" -AllowedPrincipals "SpraciPC"

Nyní nastal čas povolit účtům počítačů změnit sám sobě heslo:

Set-AdmPwdComputerSelfPermission -Identity "PC"

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že po dokončení instalace a restartu doménového řadiče je ještě potřeba registrovat službu.

regsvr32.exe AdmPwd.dll

Tvorba politiky

Pokud máte central store, bude ještě potřeba překopírovat ADMX šablonu z %windir%\PolicyDefinitions\ do \\domain\SYSVOL\domain\Policies\PolicyDefinitions\ a rozhodně nezapomenout na jazykový balíček šablony.

Celé nastavení technologie je pak v: Computer Configuration > Policies > Administrative Templates > LAPS.

Zde si nastavíme vše potřebné, jako je komplexita hesla a jeho platnost:

Účet lokálního administrátora (pokud nenastavíme, jde o vestavěný účet Administrator [SID končí na 500])

Zakážeme platnost hesla, která je delší, nežli jsme nastavili v zásadách

A nesmíme zapomenou celou konfiguraci (tedy i vlastní správu hesla lokálního admina) zapnout.

Přístup k heslům

Přístup k heslům získají doménový správci a uživatelé ve skupině, které tato práva byla přidělena. Uživatelé s oprávněními pak mohou využít LAPS UI

Nebo pomíc PoiwerShellu:

Get-AdmPwdPassword -ComputerName "AZ-0183-3116-95"
Posted in: Windows 11

Windows 11 Home s lokálním účtem

Dnes to bude trochu o tom, jak se vypořádat s otravným vnucováním Microsoft účtu instalačním programem Windows 11. Nejčastěji se tento problém řeší na zcela nových zařízeních, které mají z výroby předinstalovaný systém Windows 11.

Na edici Pro a vyšší je to přímočaré a jednoduché, viz pár bodů níže:

  • V bodě, jak chcete nastavit sví zařízení zvolíte pro práci nebo školu
  • Následně zvolte možnost: Místo toho připojit k doméně

U edice Home Microsoft takto jednoduše otevřenou volbu neponechává. Existují 2 cesty, přičemž první jsem vyzkoušel s 22H2, druhou pouze se starší 21H2, takže pojďme na to.

Neexistující účet

Jednou z možností využít neexistující účet, mě se osvědčila kombinace:

  • login: a@a.com
  • heslo: Pa$$w0rd

alternativní kombinací údajů pro „účet a heslo“ je:

  • login: microsoft
  • heslo: microsoft

Po zadání se objeví chyba, že se něco pokazilo a instalace pokračuje s lokálním účtem. Alternativní možností je postup, který vyzkoušel magazín Chip a cituji jej níže.

Projděte instalačním procesem Windows 11 až do fáze, kdy si průvodce instalací vyžádá vložení vašeho účtu Microsoft, případně vytvoření účtu nového. Použijte místo toho některou ze známých falešných adres jako například „elonmusk“, „billgates“ nebo „stevejobs“ a pokračujte volbou „Další“. Poté zadejte libovolné heslo a opět pokračujte kliknutím na „Další“. Průvodce instalací následně zobrazí chybovou zprávu, že byl účet uzamčen, protože někdo příliš často zadával špatné heslo. Pokud v tomto okamžiku klepnete na možnost „Další“, instalátor systému Windows 11 Home vám umožní použití lokálního uživatelského účtu.

Vypnutí sítě

Verze 21H2 neochotně provede OOBE fázi instalace i s volbou, že nemám internet. U novějších verzí zabralo vyvolání příkazové řádky (klávesová zkratka [Shift] + [F10]), kde jsou 2 možnosti:

  1. příkazem ncpa.cpl otevřít síťová připojení a zakázat síťový adaptér
  2. příkaz: net user /add admin P@ssw0rd následovaný příkazem: net localgroup administrators admin /add

Nyní uzavřeme příkazovou řádku a v průvodci zvolíme 1 krok zpět (šipka v levém horním rohu). V případě možnosti zakázání síťového adaptéru bude následovat dotaz kdo bude PC používat, kde bude možné uvést lokální účet.

Posted in: Windows 10, Windows 11, Windows 8 a 8.1, Windows server, Základy PowerShellu

Nástroje pro skriptování v PowerShellu

PowerShell, stejně jako další textové Shelly má 2 tváře, příkazové rozhraní a skriptování. Pro příkazové rozhraní slouží konzola PowerShell (na Windows PowerShell.exe), nebo Windows Terminal. Příkazové prostředí slouží k manuálnímu provádění příkazů, nebo spouštění skriptů. Skriptovací rozhraní je malinko složitější, takže si jej rozebereme dále trochu podrobněji.

Nativní nástroj na Windows – PowerShell ISE

Všechny verze Windows s grafickým rozhraním (tedy všechny krom Windows server Core a Windows server Nano) obsahují nástroje PowerShell ISE, který slouží k editaci a tvorbě skriptů a dalších PowerShell souborů. PowerShell ISE je primárně určeno pro Windows PowerShell (tedy PowerShell verze 1.0 až 5.1), pro PowerShell verze 6 a novější je sice možné ISE využít, ale doporučeno je využití VS Code, kde je nápověda a doplňování příkazů nastavená primárně na nejnovější podporovanou verzi PowerShellu. Z nástrojů ostatních vývojářů je snad nejpokročilejším PowerShell studio, ale osobně i tak dávám přednost jednoduchému ISE.

Krom interaktivní možnosti vyhledávání příkazů, jejichž parametry je možné vyplnit pomocí formuláře, umožňuje využívat a vytvářet tzv. snipety.

zadání příkazů z vyhledání a vyplnění formuláře po pravé straně

Snipety

Snipety jsou šablony většího kusu syntaxe, jako jsou třídy, DSC, funkce, cykly či podmínky. Seznam dostupných snipetů se vyvolá stiskem CTRL + J v místě, kam chceme daný snipet vložit.

Ukázka seznamu snipetů obsaženém v CTRL + J

Pojďme si nyní ukázat, jak využít snipet pro tvorbu tzv. andvanced function. Nejprve pomocí CTRL + J vyvoláme nabídku snipetů a v ní najdeme Advanced Function. Po kliknutí na tuto nabídku se nám vloží kód.

Jak je vidět na obrázku výše, vloží se nám šablona kódu, kterou začneme doplňovat, a výsledek může být např.:

<#
.Synopsis
   kontrola systémovýh souborů.
.DESCRIPTION
   kontrola systémových souborů nativními nástroji scf a dism
.EXAMPLE
   Check-SystemFiels -scannow
   provede příkaz sfc /scannow
.EXAMPLE
   Check-SystemFiels -scanfile -Path c:\windows\system32\kernel32.dll
   Provede kontrolu integrity a pokusí se o opravu souboru kernel32.dll
#>
function Check-SystemFiles
{
    Param
    (
        # nápověda
        [Parameter(ValueFromPipelineByPropertyName=$true,
                   Position=0)]
        [string] $path,

        # scannow
        [switch] $scannow,

        #verifikace
        [switch] $verifyonly,

        #kontrola souboru
        [switch] $scanfile,

        #offline kontrola
        [switch] $offline,

        #kontrola souboru
        [switch] $verifyfile,

        #offline boot adresář
        [string] $offbootdir,

        #offline winadresář
        [string] $offwindir,

        #oprava MS Store komponent
        [switch] $store
    )

    Begin
    {
        if((whoami /priv /fo csv | convertfrom-csv | select "Privilege Name")."Privilege Name" -contains "SeImpersonatePrivilege")
        {}
        else
        {
            Write-Error "Tento úkon smí vykonávat pouze správce"
            Start-Process "$PSHOME\powershell.exe" -Verb Runas -ArgumentList "-command 'import-module AdminTools'"
        }
        if($scanfile -and ($path -eq ''))
        {
            Write-Error 'Není uvedená cesta k ověřovanému souboru'
            Pause
        }elseif($verifyfile -and ($path -eq ''))
        {
            Write-Error 'Není uvedená cesta k ověřovanému souboru'
            Pause
        }elseif($offline -and (($path -eq '') -or ($offbootdir -eq '') -or ($offwindir -eq '')))
        {
            Write-Error 'Není uvedená cesta k některému z offline adresářů'
            Pause  
        }
    }
    Process
    {
        if($scannow)
        {
            $prikaz = 'sfc /scannow'
            Invoke-Expression -Command $prikaz
        }
        elseif ($verifyonly)
        {
           $prikaz = 'sfc /verifyonly' 
           Invoke-Expression -Command $prikaz
        }
        elseif ($scanfile)
        {
            $prikaz = 'sfc /scanfile=' + $path
            Invoke-Expression -Command $prikaz
        }
        elseif($verifyfile)
        {
            $prikaz = 'sfc /VERIFYFILE=' + $path
            Invoke-Expression -Command $prikaz
        }
        elseif($offline)
        {
            $prikaz = 'sfc /scanfile=' + $path + '/OFFBOOTDIR=' + $offbootdir + '/OFFWINDIR=' + $offwindir
            Invoke-Expression -Command $prikaz
        }elseif($store)
        {
            $prikaz = 'DISM /Online /cleanup-image /ScanHealth'
            Invoke-Expression -Command $prikaz
            $prikaz = 'dism /online /cleanup-image /restorehealth'
            Invoke-Expression -Command $prikaz
        }
    }
    End
    {
    }
}

Na kódu výše je vidět, že některé části šablony jsem nevyužil a tudíž jsem je smazal. Výhodou využití snipetu je, že člověk při psaní nezapomene na žádnou část včetně nápovědy, která je opravdu důležitá.

Tvorba vlastního snipetu

PowerShell ISE není omezeno pouze na výchozí sadu snipetů, ale každý člověk si může vytvořit vlastní snipety. Jde o dokumenty ve formátu ps1xml. K vytvoření slouží příkaz New-IseSnippet a vlastní šablona (tělo snpetu) se vkládá jako text. Dále uvádím 2 příklady, kterými jsem si rozšířil své ISE, první generuje blok nápovědy k funkci (protože si často píši tělo funkce ručně bez snipetu)

New-IseSnippet -Title Comment-BasedHelp -Description "A template for comment-based help." -Text "<#
.SYNOPSIS
.DESCRIPTION
.PARAMETER  <Parameter-Name>
.INPUTS
.OUTPUTS
.EXAMPLE
.LINK
.NOTE
#>" -Force

Možnost Force říká, že má dojít k přepisu již existujícího snipetu se stejným jménem, tímto parametrem se dosahuje aktualizací (oprav) vlastních snipetů. Druhý příklad prak tvoří šablonu pro vložená povinného parametru funkce či skriptu.

$M = @'
Param
(
  [parameter(Mandatory=$true,ValueFromPipelineByPropertyName=$true,Position=<pozice>)]
  [<type>]
  $<ParameterName>
)
'@
New-ISESnippet -Text $M -Title MandatoryParameter -Description "Adds a mandatory function parameter." -Force

Import Snipetů

Snipety je možné sdílet s kolegy, nebo mezi více zařízeními pomocí sdílené složky, nebe vyměnitelného média. Bohužl takto dostupné snipety není možné hned využívat, ale musí dojít k jejich importu, který se děje pomocí příkazu Import-IseSnippet viz příkaz níže:

Import-IseSnippet -Path \\Server01\Public\Snippets -Recurse

Alternativou je snipety importovat pomocí správy souborů. (takto nelze snipety importovat ze snipetových modulů). Ze zdíleného média zkopírujeme požadované snipety (soubory formátu ps1xml) do: %userprofile%\Documents\WindowsPowerShell\Snippets
Takto přidané snipety jsou k dispozici až po novém spuštění ISE.

Podrobnější informace o snipetech najdete v dokumentaci Na závěr prozradím, že snipety není možné využívat ve VS Code a PowerShell studio má vlastní sadu obdobných možností.

Posted in: Windows 10

Základní informace o instalaci Windows 10 Insiders Preview 2014

Zdravím všechny nedočkavce,
instalační disky pro ty, kteří zápasí s oficiální stahovací stránkou jsou k mání na tomto webu (odkaz bude pod článkem). Instalační klíč je: NKJFK-GPHP7-G8C3J-P6JXR-HQRJR
Doporučuji instalovat do Hyper-V nebo pro opravdové zapálence instalaci na samostatný HDD či nový part.
Požadavky systému jsou:
RAM: 1GB (x86) a 2 GB (X64), není nutné se těch 2 GB RAM bát, spotřeba paměti je obdobná jako u Win 8.1
HDD: 16GB (x86) a 20GB (x64)
CPU: 1,6 GHz , doporučuji intel i3, i5, i7 s taktem nad 2,1 GHz
Ostatní požadavky se shodují s Win8.1
Co se týká ovladačů, tak doporučuji nechat universály, jen pro Wi-Fi a grafickou kartu instalovat ovladač určený pro Windows 8.1 nebo Windows 8.
Může se stát, že systém nebude vyžadovat klíč produkt key, stává se to při instalaci z prostřeí Windows pomocí setup EXE. pokud chceme vytvořit nový part na disku je potřebo bootovat z instalačního média, nebo otevřít složku sources a v ní vyhladat setup.exe, čímž se dostaneme do setapu stejného, jako měly Windows 7 nebo je nám nabídnut při bootu a snadno vytvoříme nový oddíl.
Systém je potřeba aktivovat standartní cestou po internetu a je zde potřeba nechat za všech okolností povolený Windows update.
Po zkušenosti s Virtualizací doporučuji využívat instalace na samostaný diskový part či samostatný disk. Systém je na fyzickém HW diametrálně jiný ve svém chování (stabilnější a rychlejší). Na rozdíl od Windows 8 Dewelopers Preview je tato verze dodávána bez vývojářských nástrojů, ale mají integrovanou aplikaci pro komunikaci s vývojáři a dalšími uživateli.

Back to Top