Literatura: Nakonečný,M.: Encyklopedie obecné psychologie

Většina lidí si občas klade otázku: „Jsem dostatečně inteligentní“? Co tím však tito lidé mají na mysli? Z výsledků jedné ankety, provedené v Norimberku v r.1980 vyplynulo, že lidé si pod tímto pojmem nejčastěji představují: člověk má dobré nápady, má ve škole dobré známky, dokáže si poradit v těžkých životních situacích, daří se mu v životě, dokáže odpovědět na otázky v různých soutěžích, dokáže se dobře slovně a písemně vyjadřovat, dokáže úspěšně vyjednávat, má vystudovány školy, dokáže dobře plánovat a organizovat, v diskusi má vždy lepší argumenty, vždy přesně ví, co chce, je dobře informován, vše rychle chápe, umí se správně rozhodnout, dokáže dobře jednat a vycházet s lidmi, dokáže tvořivě myslet. Uvedené aspekty nezahrnují všechno, ale poukazují  na podstatnou složku inteligence.

Česky znamená slovo inteligence chápavost nebo důvtipnost. Říká, jak je jedinec schopen se vyznat v nové situaci, kde nevystačí s dosavadními zkušenostmi a to zvláště tehdy, když je třeba vykonat abstraktní operace a pracovat se symboly. V současnosti se I chápe jako biopsychická adaptace na životní podmínky.  I když se I váže především na kvalitu myšlení, je zde nepopíratelná závislost na paměti, pozornosti, vůli a schopnosti řešit problémy. Někteří psychologové sumárně označují I jako rozum člověka.

Existuje několik definicí inteligence, např:

Inteligence je soubor specifických předpokladů individua, které umožňují úspěšně řešit myšlenkové pochody a rychle se vyrovnat s novými životními podmínkami.

Další definice hovoří, že I je schopnost přizpůsobit se, řešit nové situace, problémy a orientovat se v nových situacích na základě určování podstatných souvislostí a znaků.

Z hlediska zařazení  do str. osobnosti patří I do schopností.

Inteligence je to, co změří inteligenční testy.

Vývoj inteligence:

Závisí na biologickém vývoji celého organizmu, především na zrání NS, které trvá asi do osmi let. Podstatnou složkou vývoje je však učení a získávání zkušeností. Výsledky zkoumání I vedou k poznatku, že z velké části (asi z 80ti %) je I dědičná, ale v určité míře se může v průběhu života měnit, což závisí na životních podmínkách.  Pohled na vliv dědičnosti a prostředí není jednotný, někteří psychologové tvrdí, že Jejich poměr je 50%/50%.

Inteligenční kvocient

Úroveň rozumových schopností (tedy inteligence) se dá vyjádřit hodnotou (číslem), nazývanou inteligenční kvocient, zkratka IQ. Tento pojem zavedl v r. 1914 něm psycholog Stern.  IQ lze vypočítat jako poměr věku mentálního a chronologického *100. Za průměrné číslo se považuje 100, snížená I je asi od 80.  K měření inteligence byl navržen vzorec:

IQ-inteligenční kvocient

MV – mentální věk (duševní úroveň odpovídající určitému věku)

CHV – chronologický věk

Dnes se inteligenční kvocient definuje jako deviační IQ. Při němž je hodnota, které jedinec v testu dosáhne, srovnána s jeho průměrem věkové kategorie.

Rozdělení jednotlivých stupňů inteligence v populaci:

IQ	Stupeň inteligence	% případů v populaci
nad 130	vysoký nadprůměr	3,5
120 – 129	nadprůměr	8
110 – 119	lehký nadprůměr	16
90 – 109	normální – průměr	asi 50
80 – 89	lehký podprůměr	16
70 – 79	hraniční pásmo mezi normou a mentální retardací	7
pod 69	mentální retardace	3,5

Měření inteligence:

Inteligence se měří různými testy, mezi nejznámější patří testy Bineta, Piageta, Amthauera, Wechslera. První test zkonstruoval Alfred Binet v r. 1905 za účelem měření inteligence školáků. Pro každou věkovou skupinu byl vytvořen test a když jej dítě zvládlo dostal test pro vyšší věkovou skupinu. Tak se postupovalo, až určitý test dítě nezvládlo. Dosažený stupeň tak určoval jeho „mentální věk“. Např. devítiletý zvládl test jedenáctiletého.

Značně rozšířené jsou testy na počítačích, kde máme za úkol např. na základě série obrázků doplnit logicky další obrázek. (www.menza.cz).

Testy, v nichž se nachází úkoly související s prostorovou představivostí a logickými vztahy mezi geometrickými obrazci byly zavedeny z důvodu nezávislosti na specifických kulturních vlivech. 

Testy inteligence se požívají k tomu, abychom získali informaci o rysech a struktuře intelektuálního nadání. Celkový výkon zjištěný testem inteligence se udává inteligenčním kvocientem (IQ).

„Klasický IQ“ vyjadřoval vztah mezi mentálním věkem a chronologickým věkem. Ukázalo se, že je nepřesný a málo vhodný, protože předpokládal inteligenci, která plynule roste s věkem a člověk s neměnnou inteligencí by byl potom získával se stoupajícím věkem stále nižší IQ.

Faktory inteligence

Někteří vědci jsou přesvědčeni o tom, že tradiční způsoby měření inteligence, ačkoliv mají přímý vztah k úspěchu ve studiu, nevypovídají o celé řadě schopností a jejich pohled je zúžený. Psycholog Spearman v r. 1927 prohlásil, že slovo inteligence je pouhý zvuk, slovo s tolika významy, že nakonec nemá žádný.

Howard Gardner prosazuje názor, že lidská inteligence je velmi různorodá a lze ji členit do těchto kategorií:

• logicko-matematická i: schopnost řešit problémy jejich prozkoumáváním a logickým rozborem, práce se symboly, odhalování vztahů mezi nimi
• lingvistická i: schopnost užívat jazyka při komunikaci
• prostorová i: schopnost vnímat vztahy mezi objekty v prostoru
• hudební i: nadání pro hru na hudební nástroj, komponování nebo zpěv
• tělesně-kinestetická i: schopnost ladných pohybů těla
• interpersonální i: schopnost porozumět druhým, jejich náladám, záměrům a potřebám
• intropersonální i: schopnost porozumět svým vlastním citům a využívat je při regulaci vlastního jednání a chování

Faktory inteligence,  Thurstone [tástoun]:

• schopnost operací s čísly
• schopnost lehce psát a mluvit
• schopnost rozumět slovním sdělením
• schopnost zapamatování
• schopnost řešit problémy a plánovat činnost
• schopnost vnímat prostorové vztahy
• schopnost rozeznávat a diferencovat působící podněty

Cattel dělí inteligenci na fluidní a krystalickou :

• fluidní  – během života se nevyvíjí, je vrozená, nezávislá na dřívějším učení a znamená schopnost řešit tvořivě nové problémy
• krystalická – je založena na vědomostech a schopnosti je využívat

Nejnovější výzkumy poukazují na souvislost inteligence s rychlostí reakcí, kdy se měří rychlost s jakou člověk zareaguje na výběr mezi několika možnostmi. Tím se dá vyhodnotit rychlost vjemu, přenosu informace nervovými dráhami, rychlost vyhodnocení informace a její přenos k motorickým částem těla. (problém souvisí s věkem, proto platí vždy pro určitou věkovou skupinu).

Jiní badatelé se zaměřují ve svých testech na praktické a tvůrčí schopnosti, např.: zkoumané osobě se dá přečíst článek s neznámým slovem jejím úkolem je odvodit význam neznámého slova. Tím se určuje schopnost učit se. 

Rozvoj psychických schopností:

• neustále duševně pracovat
• provádět činnosti, které vedou ke většímu prokrvení a okysličení mozku
• dostatečný přísun vitamínů A,B1,B5,C,E
• správná životospráva