- Klienti s tělesným postižením
Lidé s tělesným postižením si často stěžují, že se s nimi mluví, jako kdyby trpěli úbytkem rozumových schopností. Proto nezvyšujme hlas, nespěchejme a vyvarujme se stresových faktorů. Doprovází-li postiženého průvodce, bereme jej jako doprovod, jenž může informace doplnit či rozvést, avšak přímým cílem a partnerem v dialogu zůstává klient sám.
- Klienti se zrakovým postižením
V první řadě vytvoříme dobré vnější podmínky, např. umožníme orientaci v prostoru, případně popíšeme místo kde se nacházíme. Vyjadřujeme se jasně a přímo, bez jakéhokoliv podtextu. Nezapomínáme, že klient nevidí náš obličej, a tudíž nevnímá mimiku ani gestikulaci, která běžně lidskou řeč doprovází. Zrakové postižení mohou mít citlivě vyvinuty jiné smysly a proto se vyvarujeme zbytečných zvuků na který se může postižený soustředit s cílem odhalit jejich původ a smysl. Patří sem neustálé přecházení, šustění papíry, zapisování perem, ťukání do klávesnice atd…..
Zásadní chybou je klienta znenadání zblízka oslovit (např. vstoupíme do místnosti, kde je puštěna televize a klient náš vstup nepostřehne….).
- Klienti s postižením sluchu
K úspěšné komunikaci je vhodné vytvořit akusticky klidné prostředí bez hluku dopravy, hudby z rádia apod. Umí-li postižený odečítat z úst, umožníme mu to svou polohou. Je nevhodné neustálé přecházení po místnosti, neustálé odvracení obličeje, domlouvání se s jinou osobou apod. Nekřičme, nezvyšujme hlas, křik ubírá na srozumitelnosti, snažíme se o zvlášť kvalitní artikulaci, důležité je rovněž pomalejší tempo. Je-li v místnosti několik lidí běžně komunikujících, je urážlivé postiženému říci např.:“potom ti to povím“. Tím ho zcela vyřazujeme z kontaktu. Nemá-li postižený ani zbytky sluchu a není možno se domlouvat znakovou řečí, použijeme tužku a papír.
- Klienti s problémy ve verbální komunikaci
Poruchy mohou být v defektu mluvidel i v CNS. V komunikaci nespěcháme, nesnažíme se komunikovat za postiženého, protože nevíme přesně, co chtěl říci. Řečová vada může mít původ i v neuróze nebo k neuróze vede. Nezdařené pokusy o verbální komunikaci mohou vést až k fobii z mluveného projevu. Jedince trpící vadami řeči není vhodné přerušovat a opravovat jejich výslovnost. Jestliže nerozumíme, je vhodnější se zeptat, než se domýšlet. Překotná řeč vyžaduje také zvláštní přístup, abychom v rychlém a možná i nesourodém vyjádření rozpoznali podstatu sděleného.
- Klienti s mentálním postižením
Používáme slovník, odpovídající mentálnímu věku. Dle možností vysvětlujeme, hovoříme v jednoduchých a jednoznačných větách, protože postižený může mít narušeno abstraktní myšlení a analyticko-syntetické funkce. U autistických klientů se projevuje nezájem o kontakt s okolím či neschopnost kontakt udržet.