Paralingvistika:
zabývá se mimoslovními hledisky komunikace. Je to pojem, který v sociální psychologii označuje svrchní tón (akustickou stránku) řeči.
Vědomosti z paralingvistiky pomáhají lidem v osobním styku a pomáhají tak ke zkvalitnění komunikace.
Paralingvistické složky akustického projevu se dělí do 4 skupin:
- hlasová dimenze
Hlasem netlumočíme jenom obsah sdělení, ale v hlasu se odráží také psychický stav hovořící osoby, a to ve zbarvení hlasu, tónině atd … Lze poznat např.:smutek, skleslost, beznaděj, vzrušení, dobrou náladu. Jsou lidé, kteří bezpečně rozpoznají nálady hovořícího.
- časové charakteristiky projevu ( rychlost = tempo)
Výzkumy zjistily, že žena denně vysloví asi 26 000 slov, kdežto muži 10 až 12 000 slov. Záleží ovšem na temperamentu osoby. U slovních projevů se často střídá rychlost produkce slov od ticha až po překotný hovor. Ticho může znamenat váhání, nejistotu, rozpaky. Rychlý příval řeči může naopak znamenat neklidnost hovořící osoby, zvlášť , je-li spojen se zvýšenou hlasitostí a vyšším tónem řeči. Je-li hovořící osoba „málomluvná“ je nutno zkoumat, co osobu tíží, tlumí, co jí brání ve slovním projevu (nebo nemá o čem hovořit?). Příliš rychlé tempo řeči může vést u příjemce k zahlcení příjmu. Tempo se má měnit.
- interakční vztahy ve skupině při rozhovoru
Přestávky v řeči – doby, kdy nikdo ze zúčastněných nic neříká.
Pozn.: o neosobních věcech se hovoří snadno a rychle, o osobních věcech, názorech, problémech se spíš mlčí.
Vzájemné interakce se posuzují podle těchto kritérií:
- reakční čas – doba mezi okamžikem, kdy jeden přestal hovořit a slova se ujal další
- iniciační čas – osoba přestala hovořit a očekává, že se slova ujme někdo další. Pokud se tak nestane do určité doby, začne opět hovořit
- čas souběžného hovoru – doba, po kterou hovoří oba účastníci (tj. skákání do řeči, kdo komu skáče, kdo to vzdal, kdo vydržel)
- čas využitý ke skutečnému hovoru.
4. mimoslovní akustické projevy
Mimoslovní složky hlasového projevu jsou různé zvuky jako eh, ehm, é,…
- chyby v řeči . nedokončené věty, opakování se, přeřeknutí.
- zvýšený počet chyb znamená zvýšení psychické tísně hovořícího
- parazitická slova : tedy, čiže … (řečník získává čas k promyšlení dalšího obsahu řeči)
- pomlky v řeči : lze určit zaváhání, narušují plynulost řeči
- intonace : melodičnost, výška řeči
- dynamika : střídání hlasitosti a rychlosti
- hovoříme a zároveň promýšlíme co budeme hovořit dál = kognitivní fáze. Přílišným soustředěním na kognitivní fázi se snižuje pozornost. A proto hovoříme tehdy, když máme jasno, co chceme říci.
Popis paralingvistických charakteristik řeči:
- Hlasitost řeči: řeč může být příliš tichá, normální nebo příliš hlučná
- Výška tónu: hlas hluboký (alt, bas), normální, vysoký (tenor, soprán) – obecně se posuzuje, že někdo má hlas příjemný, jiný nepříjemný.
- Rychlost řeči: rychlost řeči může být pomalá, může mít střední tempo a nebo být příliš rychlá.
- Objem řeči: komunikující sdělí příliš málo, přiměřeně nebo příliš mnoho.
- Plynulost řeči: komunikující se vyjadřuje neplynule (zadrhává, má v mluvě pomlky), mluví plynule.
- Intonace = melodie řeči: mluví monotónně, s přirozenou intonací, s přehnanou intonaci.
- Chyby v řeči: komunikující se často přeřekne, nedokončí větu.
- Správnost výslovnosti: nepečlivá, nesprávná, nedbalá, nebo v mezích normálu, nebo přehnaně pečlivá.
- Kvalita řeči = věcnost obsahu: projev úsečný, strohý (někdy pouze ano/ne), projev přiměřený věci, projev příliš rozvláčný (může unikat podstata problému).
- Členění řeči = frázování: komunikující mluví bez přestávek a pomlk, nebo mluví s členěním v mezích normálu, nebo naopak přehnaně frázuje (řeč je potom příliš roztrhaná).