Potenciometr je elektrotechnická součástka, která slouží jako regulovatelný odporový napěťový dělič. Používá se k přímému řízení elektronických zařízení (například audio a video technika), někdy též jako snímač.
Nejjednodušší potenciometr se skládá z odporové dráhy, po níž se posouvá jezdec. Pokud je tento jezdec na otáčivé ose, mluvíme o otočném potenciometru, pokud je jezdec posuvný lineárně, mluvíme o tahovém potenciometru.
Odporová vrstva je obvykle realizována vrstvou uhlíku, ale používají se i potenciometry s kovovou vrstvou, kovovou spirálou nebo vodivým plastem. Jezdec bývá tvořen jedním nebo více kovovými perky, výliskem z elektrografitu, vodivého plastu apod.
Podle oblasti upotřebení může mít odporová dráha různé provedení. Existují lineární potenciometry, u nichž má odporová dráha po celé délce lineární přírůstek odporu. Pokud je potenciometr používán pro regulaci zvuku, má odpor dráhy logaritmický průběh, aby byla regulace přizpůsobena subjektivní citlivosti sluchu. Těmto potenciometrům se říká logaritmické potenciometry. Vyrábějí se i další průběhy drah pro různé charakteristiky ovládání, např. exponenciální, semilogaritmické[zdroj?], s potlačenou částí dráhy (kolem středu nebo počátků) apod. Pro některé účely bývají vyvedeny kromě konců odporové dráhy i některé její další body, např. střed (potenciometry pro některé ekvalizéry), různé úseky (čtvrtina, třetina apod.) pro fyziologickou regulaci hlasitosti aj.
Ve stereofonní technice, kde jsou regulovány naráz oba kanály zároveň, se používají tandemové potenciometry. Jedná se o dva stejné potenciometry se společným ovládáním. Pro vícekanálové zařízení a hlavně speciální účely se vyrábějí i s více než dvěma drahami ovládanými zároveň.
Pro různé účely se vyrábějí dvojité potenciometry. Terminologie není u všech výrobců stejná, bylo by lépe tuto skupinu označit jako sdružené. Mají více odporových drah, ovládaných např. 2 nebo 3 koncentricky umístěnými hřídeli, nebo jedním hřídelem s možností ovládání drah jednotlivě (popř. po skupinách) při povytažení hřídele nebo zatlačení. Toho se používalo u miniaturizované audiotechniky, zvláště u autorádií, kde jedním potenciometrem se 2 soustřednými hřídelemi bylo možné ovládat např. 4 funkce.
Potenciometr může být vybaven i spínačem nebo přepínačem – u otočných vybaveno v krajní poloze nebo ovládáno tahem či tlakem na hřídel – velmi oblíbené u radiopřijímačů v 40-70 letech minulého století), nebo tlačítkem. U tahových se pro zvláštní účely podobné spínače taky vyskytují, např. v jedné krajní poloze (tzv. funkce „on fader start“), nebo v prostřední poloze (indikace polohy – při nule uprostřed). Tyto spínače mohou být tvořeny segmentem odporové dráhy a jezdcem, nebo montáží mikrospínačů či optických závor.
Pro účely snímání polohy a úhlu (např. v automatizační technice) se vyrábějí potenciometry a potenciometrické snímače v provedeních, přizpůsobených daným účelům. Mívají jakostnější ložiska hřídelů, často podstatně vyšší životnost, odolnost proti opotřebení, nepříznivému prostředí (prach, vlhko, střídání teplot, chemické vlivy apod.) a konstrukční spolehlivost. Pro některé účely mohou být vybaveny několika odporovými drahami a jezdci, aby byla vyloučena chyba při poruše jedné části, nebo aby byla definována jednoznačně poloha hřídele.
Od funkčně podobného odporového trimru se potenciometr liší tím, že je určen k častému ovládání uživateli a jeho ovládání je vyvedeno ven. Trimr je obvykle určen k nastavení parametrů, které uživatel nemění, proto je jej možno nastavit pouze po rozebrání přístroje.