Štítek: instalace

Posted in: Windows 10, Windows 11, Windows 8 a 8.1, Windows server

Validace a oprava systémových souborů offline

Written by administrator

Dostat se do situace, že počítač nestartuje a je potřeba systém opravit pomocí WinRE nebo instalačního média zase není nic vzácného. Opravu spouštěcích souborů už Microsoft předpřipravil jako jedno kliknutí, byť stále ji můžeme provést pomocí příkazové řádky, ale stavy jako je nestartující systém po BSOD z důvodu selhání NTFS.sys neřeší a určitě i v dalších scénářích nemusí postačovat.

Možnosti kontroly jako je chkdsk nebo diskpart nejsou nikomu cizí, ale jak zkontrolovat systémové soubory offline kopie Windows, nebo offline odebrat problémový ovladač, je předmětem tohoto článku. Pro kontrolu a opravu systémových souborů slouží 2 nástroje, SFC a DISM. SFC(system file chacker) je nástroj přímo určený na kontrolu systémových souborů, a pokud chci kontrolovat a opravit offline kopii systému, zapisuji příkaz takto:

sfc /scannow /offbootdir=c:\ /offwindir=c:\windows

Písmenu systémového disku offline kopie Windows, víše C, si zjistím pomocí nástroje diskpart příkazem list volume. Další systémové komponenty je potřeba kontrolovat pomocí DISM, kdy analýzu provedeme příkazem:

Dism /Image:C:\ /Cleanup-Image /scanhealth

Následnou opravu pak:

Dism /Image:C:\ /Cleanup-Image /RestoreHealth

Písmeno disku, víše C, opět pochází z výsledku diskpartu.

Pokud je příčinou pádu systému ovladač (a není to zrovna ntfs.sys, či jiný od MS, ty opraví příkazy výše), tak je možné jej offline odebrat, následně spustit systém a danému zařízení nainstalovat ovladač nový. K zobrazení přesného názvu ovladače využijeme příkaz:

Dism /Image:C:\ /Get-Drivers /format:table

Po nalezení odpovídajícího ovladače jej odebereme pomocí příkazu:

Dism /Image:C:\ /Remove-Driver /Driver:OEM1.inf

V příkladu výše pak OEM.inf je název problémového ovladače, který jsme si našli v tabulce z předešlého příkazu.

Poslední, co se nechá se systémem, krom modifikace registrů a souborů, dělat, je vrácení změn rolí a funkcí, případně aktualizací. Na odebrání posledních aktualizací MS opět nabízí GUI, ale to neřeší případ, že k pádu OS dojde při spouštění v rámci aktualizačního restartu. Stejně tak přidávání či odebírání komponent (jako např. Hyper-V). V těchto případech se pak pomocí DISM vrátí čekající změny příkazem:

DISM /image:C:\ /cleanup-image /revertpendingactions
Posted in: Windows 11

Jak obejít kontrolu HW při instalaci Windows 11

Written by administrator

Hned na úvod musím upozornit, že návody v tomto článku jsou vhodné pouze pro čistou instalaci a hlavně, KŽDÝ JE PODNIKÁ NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ NA TESTOVACÍM ZAŘÍZENÍ.
Jedinou bezpečnou metodou, jak využívat Windows 11 na zařízení, které není 100% ve shodě s HW požadavky je využít Hyper-V v Pro Edici Windows 10, kde se danému virtuálnímu stroji nastaví virtuální TPM.

Změna instalačního média

  1. Vytvoříme instalační USB klíčenku Windows 10
  2. Na instalační klíčence ve složce Sources odstraníme soubor install.esd
  3. Otevřeme instalační ISO Windows 11
  4. Ze složky Sources instalačního ISO souboru Windows 11 zkopírujeme soubor install.wim (ve finální verzi install.esd)
  5. Soubor ze schránky vložíme do složky Sources instalační USB klíčenky Windows 10

Nyní spustíme počítač z instalační USB klíčenky a provedeme čistou instalaci Windows 11.

Změna registru instalačního procesu Windows 11

Trošku netradičním řešením je úprava registrů WinPE po nastartování PC z instalačního média Windows 11.

  1. Nastavíme jazyk a klávesnici instalačního média
  2. Stiskneme klávsovou zkratku: SHIFT+F10
  3. Do příkazové řádky napíšeme příkaz: regedit
  4. Najdeme registrový klíč: HKEY_LOCAL_MACHINE\SYSTEM\Setup
  5. Klikneme pravým tlačítkem myši a vytvoříme nový klíč, který pojmenujeme: LabConfig
  6. V nově vytvořeném klíči, vytvoříme hodnotu typu DWORD s názvem: BypassTPMCheck a hodnotou 1
  7. V novém klíči přidáme další hodnotu typu DWORD s názvem: BypassRAMCheck a hodnotou 1
  8. Do nového klíče přidáme poslední hodnotu typu DWORD s názvem BypassSecureBootCheck a hodnou 1
  9. Zavřeme editor registru
  10. Dokončíme běžným způsobem instalaci Windows 11

Užití MDT jak je popsáno v poslední třetině článku

Posted in: Windows 10, Windows 11

Instalace aplikací z MS Store pro všechny uživatele automaticky

Written by administrator

Dnes to bude o tom, jak si stáhnout balíčky aplikací z MS Store a instalovat je, buď pro sebe s tím, že zůstane v definované cestě uložený instalační balíček, nebo po drobné úpravě pro každého, kdo se na PC přihlásí s výhodou, že aplikace se nainstaluje vždy, když ji uživatel nemá z libovolného důvodu. Zde uvedený postup platí pro Windows 10 a 11.
Pro další informace a celý postup je nyní potřeba otevřít článek, dnes není vše na titulce, jak často bývá. Prvním krokem je nalezení balíčku pomocí odkazu z webové verze MS Store, nebo PackageFamilyName na stránce: https://store.rg-adguard.net/, kde můžeme balíček rovnou stáhnout prohlížečem, nebo si na něj zkopírovat přímý odkaz. Tento online nástroj vyhledává přímé odkazy na jednotlivé balíčky v serverech Microsoftu a dokáže vypsat i balíčky závislostí. Prerekvizitní balíčky jako je MS .NET si v tomto režimu musíme hlídat sami, normálně to za nás dělá v procesu instalace MS Store. Nás bude zajímat hlavně nalezený link na balíček.

Generování přímých odkazů na MS Store balíčky

Nyní nastal čas se rozhodnout, zda chci balíček pro sebe instalovat, pokud mi chybí, nebo zda budu chtít nainstalovat balíček všem. Pokud budu chtít balíček pouze pro sebe, pak stačí vyžít následující PowerShell skript:

$install = Read-Host -Prompt „Pouze stáhnout? (A/N)“
if(($install -eq „N“) -or ($install -eq „n“))
{
$link = Read-Host -Prompt „Zadej odkaz z store.rg-adguard.net „
$n = Read-Host -Prompt „Zadej název aplikace, např: RootPro „
$nazev = „*“ + $n + „*“
$soubor = Read-Host -Prompt „Zadej název souboru na disku (např. CAD) „
$typ = Read-Host -Prompt „Zadej typ souboru (appx, appxbundle, nebo msix)“
Write-Host „Vyber složku pro uložení souboru“
$shell = New-Object -ComObject Shell.Application
$cesta = $shell.BrowseForFolder( 0, ‚Select a folder to proceed‘, 16, $shell.NameSpace( 17 ).Self.Path ).Self.Path
if ($typ -eq „appx“) {
$umisteni = $cesta + „\“ + $soubor + „.appx“
}elseif ($typ -eq „appxbundle“) {
$umisteni = $cesta + „\“ + $soubor + „.appxbundle“
}elseif ($typ -eq „msix“) {
$umisteni = $cesta + „\“ + $soubor + „.Msix“
}else
{
Write-Error -Message „Spust skript uznovu a zadej validní typ aplikace“
exit
}
if(Get-AppxPackage | where name -like $nazev)
{
exit
}
else
{
if(Test-Path -Path $umisteni -PathType Leaf)
{
if ($typ -eq „appxbundle“) {
Add-AppxProvisionedPackage -Online -PackagePath $umisteni
}
else
{
Add-AppxPackage -Path $umisteni
}
}
else
{
Invoke-WebRequest -Uri $link -OutFile $umisteni
Add-AppxPackage -Path $umisteni
}
}
}elseif(($install -eq „A“) -or ($install -eq „a“))
{
$link = Read-Host -Prompt „Zadej odkaz z store.rg-adguard.net „
$soubor = Read-Host -Prompt „Zadej název souboru na disku (např. CAD) „
$typ = Read-Host -Prompt „Zadej typ souboru (appx, appxbundle, nebo msix)“
Write-Host „Vyber složku pro uložení souboru“
$shell = New-Object -ComObject Shell.Application
$cesta = $shell.BrowseForFolder( 0, ‚Select a folder to proceed‘, 16, $shell.NameSpace( 17 ).Self.Path ).Self.Path
if ($typ -eq „appx“) {
$umisteni = $cesta + „\“ + $soubor + „.appx“
}elseif ($typ -eq „appxbundle“) {
$umisteni = $cesta + „\“ + $soubor + „.appxbundle“
}elseif ($typ -eq „msix“) {
$umisteni = $cesta + „\“ + $soubor + „.Msix“
}else
{
Write-Error -Message „Spust skript uznovu a zadej validní typ aplikace“
exit
}
Invoke-WebRequest -Uri $link -OutFile $umisteni
}
else {
Write-Error „Chybně zvolen režim, zkus to znovu“
exit
}
#konec skriptu

Dále je postup, jak zajistit instalaci aplikace ze Store pro všechny uživatele na PC

Pokud chci balíček pro všechny uživatele, potřebuji provést celkem 3 kroky, tedy jednoduchý PowerShell, cmd soubor, který jej bude spouštět a registraci do registrů.
PowerShell bude jednoduchý, mohlo by to vypadat nějak takto:

$link = # Zadej odkaz z store.rg-adguard.net
$n = # Zadej název aplikace, např: RootPro
$nazev = „*“ + $n + „*“
$složka = #Zadej umístění balíčku
$format = #Zadej formát balíčku
$cesta = $složka + „\“ + $n + „.“ + $format
if(Get-AppxPackage | where name -like $nazev)
{
exit
}
else
{
if(Test-Path -Path $cesta -PathType Leaf)
{
Add-AppxPackage -Path $cesta
}
else
{
Invoke-WebRequest -Uri $link -OutFile $cesta
Add-AppxPackage -Path $cesta
}
}
#konc skriptu

Dále pak je potřeba volat PowerShell s parametrem spuštění skriptu, který samozřejmě může obsahovat více balíčků. Volání zajistí soubor formát cmd, který bude vypadat například takto: @powershell.exe -NoProfile -ExecutionPolicy Bypass -File „%~dp0StoreAPP.ps1″StoreAPP.ps1 je v našem případě název skriptu, který je uvedený výše. Oba soubory, jak ps1 tak cmd je potřeba umístit do složky, ze které mohou číst a spouštět všichni uživatelé, tedy mimo náš uživatelský profil.
Nyní stačí pomocí registru nastavit spuštění s každým přihlášením libovolného uživatele pod jeho právy, což provedeme zápisem do větve: HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Run

Zápis pomocí příkazu ukazuje následující příklad:
reg add „HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Run“ /v „APP“ /t REG_SZ /d „C:\ProgramData\APPinstall.cmd“ /f

Posted in: Windows 10, Windows 11

Instalace Windows 10 a 11

Written by administrator

Většina z vás si nejspíš říká, co blázním, na internetu je spousta článků a vlastně na tom nic není, prostě si stáhnu ISO, vypálím jej, spustím z toho počítač, proklikám průvodce a je to, tak co je na tom?
V tomto článku chci ukázat jak jednoduše si tu instalaci vyladit dle svého, takže si ukážeme, jak si udělat instalační USB, instalační DVD, jak si udělat instalaci po domácí či firemní síti bez nutnosti serverového OS a jak tuto „síťovou instalaci“ dostat na jednu USB jednotku pro Offline provoz. Jak se do instalace přidávají aktualizace, ovladače, jazykové balíčky a aplikace.
Sice budeme mluvit o Windows 10, ale až na pár výjimek, jdou postupy aplikovat na libovolnou verzi Windows pro PC (platforma x64 a x86). Pokud chcete vědět, co a jak, čtěte dále.

Úprava instalace Windows 10

Ač dnes budeme mluvit o různých typech instalace Windows, tak všechny mají něco málo společného. Budeme potřebovat originální instalační disk Windows, který v případě Windows 10 stáhneme přímo ze stránek Microsoftu vždy aktuální. Dále pak budeme pro určité typy instalací potřebovat nějaké nástroje, balíček nástrojů jsem pro Vás publikoval ke stažení na Uložto. Balíček obsahuje nástroje pro práci s Windows 10, pro práci se staršími systémy doporučuji, abyste si našli vždy příslušné ADK, které je na Microsoftu ke stažení zdarma a pokud z nějakého důvodu nemáte rádi Rufus (součástí balíčku Win10CostumInstall.zip, na který je výše uveden odkaz na Uložto), tak si stáhněte Windows USB DVD Download tool. Pokud nechcete balíček stahovat, tak nemusíte, protože v každé části je řečeno, co bude potřeba a můžete si nástroje stáhnout přímo od Microsoftu a případně jiných vendorů.

Jen pro pořádek si ještě před začátkem tvorby prozradíme, jaký typ instalace je vhodný pro určité prostředí. Zcela nejuniverzálnější je tvorba ISO souboru, protože ISO soubor může sloužit k instalaci virtuálních i fyzických strojů, to jak v podobě USB klíčenky, disku DVD nebo s využitím Microsoft Deployment Toolkitu po síti. V rámci Windows 10 má ohromné kouzlo také instalační USB, protože se nejlépe hodí pro aktualizaci média na novu verzi Windows 10, v případě posledních Windows 10 (od verze 1709) stačí zaměňovat pouze install.esd soubor za aktuálnější verzi. Instalace po síti je vhodná pro paralelní instalaci více virtuálních strojů studenty informatiky z výukových důvodů, ale její hlavní uplatnění je ve firmách a školách. Nástroje, jako je zde popsaný MDT, zvládnou obsloužit sektor školství, malé a střední podniky, na velké korporace ale již nestačí, tam se používají System Centery a WDS.

Všechny dále popisované kroky mají za cíl minimalizovat úkony po instalační konfigurace, a především minimalizovat vliv Windows Update na dokončování zprovoznění PC tím, že aktualizace budou obsaženy již v instalaci. Zlatým hřebem je v tomto směru (i pro domácího uživatele) MDT, které může použít pro tvorbu instalačního média, které zvládne v instalaci Windows i nainstalovat aplikace, aktualizace, „odklikat“ úvodní dialogy prvního přihlášení, založit uživatele a aplikovat pro něj některá nastavení a v kombinaci s NTLite dokáže vlastně do instalace Windows obsáhnout prakticky celé nastavení OS, takže po dokončení přijdete, k již prakticky hotovému PC. Co jsem se snažil v posledních větách říct je, že upravená instalace Windows nám dokáže ušetřit hodně práce a času, který musíte jinak instalaci PC věnovat.
Nyní již přejděme k věci, tedy pojďme začít tím nejjednodušším, to je přípravou instalačního USB.

Tvorba instalačního USB

Zde za nás hodně práce (té vlastně nejtěžší) odvede Microsoft Media Creation Tool, v případě starších systémů nástroj Rufus či Windows USB DVD Download tool. Před začátkem vlastního návodu ukáži, jak má být nastaven Rufus (v případě Windows USB DVD Download tool se stačí držet průvodce ve vlastním programu), abyste si mohli vytvořit instalační USB jednotku, kterou budeme dále editovat.

Co budeme potřebovat?

  • Prázdný USB disk o minimální kapacitě 8 GB, lépe 16 GB
  • Cca 20 GB volného prostoru na disku v PC
  • Microsoft Media Creation Tool, nebo instalační ISO a Rufus
  • Oprávnění správce na PC s Windows 7 a novějším
  • < > nebo jiný program pro práci s archivyDoporučuji skript odebraniapps.ps1 z mnou připraveného balíčku Win10CostumInstall.zip, který máte na Uložto

Nastavení nástroje Rufus pro starší OS

Nastavená Rufus si ukážeme na příkladu tvorby install USB disku pro Windows Server 2016.

Nástroj Rusfus


V našem příkladě jednotka KINGSTON (F:) [32 GB] je cílovým USB diskem o kapacitě 32 GB, který bude naformátován a přeměněn v instalační disk. Pomocí tlačítka VYBRAT jsme si v PC našli instalační ISO s operačním systémem, v příkladu je to cs_windows_server_2016_x64…
Oddíl a typ cílového systému nastavíme na MBR, čímž umožníme použití instalačního USB jak na PC s BIOS, tak na PC s UFI. Pokud zvolíte Oddíl a typ cílového systému na GPT, tak bude možné z USB spustit jen PC s UFI. Jméno jednotky si zvolte dle svého, doporučuji, aby název obsahoval jméno Windows, které chcete instalovat. Celou akci spustíte kliknutím na tlačítko START a počkáte, nežli se vše dokončí.

Stažení Windows 10

Nyní si popíšeme, jak si základní USB jednotku připravit pomocí stahovacího nástroje Windows 10, který se jmenuje Media Creation Tool. Tento nástroj získáme kliknutím na tlačítko stáhnout nástroj na stránce pro stažení Windows 10. Po stažení postupujte dle následujících kroků.

  1. Spustíme stažený nástroj jako správce (klikneme na něj pravým tlačítkem myši a zvolíme spustit jako správce), nástroj je česky, ukázky jsou z anglické verze.
  2. Odsouhlasíme licenční ujednání
  3. Zvolíme vytvořit instalační médium pro jiný PC
  4. Zvolíme jazyk architekturu, edice je dostupná jen jedna a to Windows 10, pod ní se ukrývá multiediční instalační soubor (edice Home, Pro a Education a jejich N verze).
  5. Zvolíme jako typ instalačního média USB flash disk a z nabídky disků zvolíme námi připravený USB disk
     
  6. Po stažení nástroj dle pokynů dokončíme a necháme jej, aby uklidil dočasné soubory, které si vytvořil

V tuto chvíli máme standardní USB instalační médium, které budeme dále upravovat.

Co dále stáhnout?

Na disku C: si vytvořte složku Win10 a v ní podsložku DriversWim a podsložku UpdateWim, obě budeme potřebovat pro další práci. Nyní je potřeba zvážit, zda námi vytvářené médium bude sloužit jen pro konkrétní řadu PC, či nikoliv. Pokud ano, tak si najděte od daný model PC ovladače u výrobce a stáhněte si je, následně si pomocí 7zip si rozbalte jednotlivé EXE soubory do složky a nalezněte v nich všechny soubory formátu inf (do vyhledávání v průzkumníku Windows zadejte, po otevření složky s ovladačem, *.inf) a přesuňte je do složky C:\Win10\DriversWim.
V Internet Exploreru si otevřete web Windows update: https://www.catalog.update.microsoft.com/Search.aspx?q=cumulative%20update a stáhněte pro příslušnou verzi Windows Comulative Update za poslední 3 měsíce do adresáře C:\Win10\UpdateWim.
Pokud chcete do instalace zahrnout i aplikace, je to možné, pokud je aplikace k dispozici jako instalátor ve formátu msi (tento krok doporučuji po zvážení správcům sítě). Dané instalační balíčky si rovněž stáhněte do složky C:\Win10\UpdateWim.
Nyní máme vše připraveno a můžeme se pustit do úpravy instalačního souboru Windows.

Úprava instalačního média

Nyní začneme vlastní práci s instalačním médiem, takže si musíme nejdříve vytvořit zálohu originálu instalačního média. Zálohu vytvoříme tak, že si v průzkumníku Windows otevřeme námi vytvořený USB disk a nalezneme na něm složku sources, tu otevřeme a nalezeme v ní soubor install.esd, tento soubor zkopírujeme do PC (např. do složky Stažené soubory). Pokud jste jako architekturu při stahování zvolily oba, musíte zkopírovat do dvou různých adresářů soubory install.esd jak z x64/sources, tak z x86/sources. V případě starší verzi Windows soubor install.esd nenaleznete, na místo něj vyhledejte ve složce sources soubor install.wim, který zkopírujte do PC.

Po dokončení kopírování souboru do PC si otevřete start a zadejte PowerShell, pokud pracujete na Windows 7, tak je potřeba psát do vyhledávacího okna. Ve výsledcích hledání klikněte na Windows PowerShell pravým tlačítkem myši a zvolte spustit jako správce. Dále budu postup spát opět v číslovaných krocích.

  1. Pomocí průzkumníku si vytvoříme složku: Mounted_image na disku C:
  2. Zjistíme si, které edice a na jakém indexu jsou obsaženy v instalačním souboru. Zadejte proto do PowerShellu příkaz Dism /Get-ImageInfo /ImageFile:“<cesta>\install.esd“,
    pro Windows 10, pro starší verze Windows Dism /Get-ImageInfo /ImageFile:“<cesta>\install.wim“. Např.: Dism /Get-ImageInfo /ImageFile:“E:\x64\sources\install.esd“

    Běžné řazení edic pro verze 1803 a 1809 je v české lokalizaci od indexu 1 následující: Home, HomeN, Education, EducationN, Pro, ProN.
  3. Při práci s Windows 10 je potřeba převést formát instalačního obrazu do starší podoby, abychom jej mohli upravit. Dosáhneme toho PowerShellovým příkazem: Dism /export-image /SourceImageFile:<cesta>\install.esd /SourceIndex:<číslo indexu edice> /DestinationImageFile:C:\Win10\install.wim /Compress:max /CheckIntegrity např. pro edicci Pro: Dism /export-image /SourceImageFile: E:\x64\sources\install.esd /SourceIndex:1 /DestinationImageFile:C:\Win10\install.wim /Compress:max /CheckIntegrity
  4. Pro práci s Windows 10 si pro úpravu načteme instalační obraz příkazem PowerShellu: Mount-WindowsImage -ImagePath C:\Win10\install.wim -Index 1 -Path „C:\Mounted_image“
  5. Pro práci se staršími systémy načteme instalační obraz pro úpravy příkazem PowerShellu: Mount-WindowsImage -ImagePath <cesta>\install.wim -Index <číslo indexu> -Path C:\Mounted_image“, např.: Mount-WindowsImage -ImagePath E:\sources\install.wim -Index 1 -Path „C:\Mounted_image“
  6. Pro odebrání většiny předinstalovaných universálních aplikací (aplikace z MS Store) ve Windows 10 zadejte příkaz: Get-AppxProvisionedPackage -Path C:\Mounted_Image | where-object {$_.packagename –notlike “*store*”}| Remove-AppxProvisionedPackage Pokud chceme zachovat konkrétní aplikaci, zkopírujeme oblast mezi dvěma svislítky (|whre-object…|) a vložíme ji před Remove-AppxProvisionedPackage. Následně v uvozovkách změníme mezi hvězdičkami slovo store za název aplikace, kterou chceme zachovat. Od verze 1803 se některé aplikace stahují až dodatečně a ty takto odebrat nelze, jejich odebrání za cenu možného poškození Store umožňuje NTLite.
  7. Pokud chceme přidat všechny ovladače z připravené složky, použijeme následující příkaz: Dism /Image:C:\ Mounted_image /Add-Driver /Driver:C:\DriversWim /Recurse
  8. Instalace aktualizací je malinko těžší, musíme zadat příkaz: Dism /Add-Package /Image:“C:\Mounted_Image“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\<název_souboru>.msu“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\<název_souboru>.msu“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\<název_souboru>.msu“ atd. pro každou aktualizaci, kterou máme ve složce UpdateWim připravenou (mělo by jich být cca 3 až 6). Např: Dism /Add-Package /Image:“C:\Mounted_Image“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\kb4458469.msu“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\kb4462933.msu“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\kb4471324.msu“
  9. Příkaz z kroku 8 můžeme aplikovat po dokončení instalace aktualizací i na msi balíčky (doporučuji vyhledat MS dokumentaci)
  10. Úspěšnost instalací aktualizací zjistíme příkazem: Dism /Get-Packages /image:C:\Mounted_Image
  11. Nyní nastal čas instalační obraz uložit, to provedeme příkazem Dismount-WindowsImage -Path c:\Mounted_Image -Save
  12. Pokud pracujeme s Windows 10, tak potřebujeme ještě převést instalační soubor formátu wim na instalační soubor formátu esd, to provedeme příkazem dism /export-image /SourceImageFile:C:Win10\install.wim /SourceIndex:1 /DestinationImageFile:C:Win10\install.esd /Compress:recovery /CheckIntegrity
  13. U Windows 10 po dokončení konverze vyjmeme soubor install.esd ze složky C:\Win10 a vložíme jej do složky sources na USB disku. Budeme dotázáni, zda chceme nahradit existující soubor, zvolíme ANO

Pokud jsme při stahování zvolili jako architekturu oba, tak si pomocí 7zip zazipujeme soubor install.esd ve složce C:\Win10 a smažeme ve složce C:\Win10 soubor install.wim. Následně opakujeme kroky 3 až 13 se souborem druhé architektury a nesmíme zapomenout stáhnout aktualizace a případně msi balíčky pro druhou architekturu.
Nyní máme hotový instalační USB disk, stačí spustit PC, který chceme instalovat z USB jednotky a postupovat dle průvodce instalačního programu Windows.

Tvorba ISO obrazu instalačního média Windows

V této části si popíšeme, jak si stáhnout a upravit ISO Windows 10. Postup i možné úpravy jsou velmi podobné práci s USB jednotkou, kterou jsme si popsali v předešlé kapitole, takže se budeme na předchozí kapitolu odkazovat (hlavně popis příkazů nalezneme v předešlé kapitole). ISO soubor je vhodný pro instalaci virtuálních strojů, což je dle mého názoru ideální způsob, jak si testovat svou instalaci a vyladit si ji dle svého. Dále je možné ISO soubor vypálit na DVD, nebo z něj pomocí Rufus (Nebo Windows USB DVD Download Tool) vytvořit instalační USB, jde tedy asi o nejuniverzálnější médium pro offline nasazení Windows.
Tato část se bude skládat ze dvou postupů, jak dosáhnout kýženého výsledku, tedy upraveného ISO souboru. Pokud chcete pracovat s multiediční instalací, tak přejděte rovnou k Alternativnímu postupu, který využívá volnou verzi programu NTLite.

Co budeme potřebovat?

  • ISO obraz staršího systému Windows, nebo pro úpravu Windows 10 Media Creation tool
  • 7zip – pokud pracujeme na Windows 7
  • Nástroj NT Lite

Stažení Windows 10

Protože je stejný bod až na pár drobných rozdílů popsán v předchozí kapitole, bude zde jen umístěn postup formou výstřižků z anglické verze. Pro další informace se prosím podívejte do předešlé kapitoly.

Co dále stáhnout?

Na disku C: si vytvořte složku Win10 a v ní podsložku DriversWim a podsložku UpdateWim, obě budeme potřebovat pro další práci. Nyní je potřeba zvážit, zda námi vytvářené médium bude sloužit jen pro konkrétní řadu PC, či nikoliv. Pokud ano, tak si najděte od daný model PC ovladače u výrobce a stáhněte si je, následně si pomocí 7zip si rozbalte jednotlivé EXE soubory do složky a nalezněte v nich všechny soubory formátu inf (do vyhledávání v průzkumníku Windows zadejte, po otevření složky s ovladačem, *.inf) a přesuňte je do složky C:\Win10\DriversWim.
V internet Exploreru si otevřete web Windows update: https://www.catalog.update.microsoft.com/Search.aspx?q=cumulative%20update a stáhněte pro příslušnou verzi Windows Comulative Update za poslední 3 měsíce do adresáře C:\Win10\UpdateWim.
Pokud chcete do instalace zahrnout i aplikace, je to možné, pokud je aplikace k dispozici jako instalátor ve formátu msi (tento krok doporučuji po zvážení správcům sítě). Dané instalační balíčky si rovněž stáhněte do složky C:\Win10\UpdateWim.
Nyní máme vše připraveno a můžeme se pustit do úpravy instalačního souboru Windows.

Úprava instalačního média

Dvojklikem v průzkumníku otevřeme stažené ISO (ve Windows 7 otevřeme ISO pomocí 7zip) a jeho obsah zkopírujeme do složky C:\Win10. Po dokončení kopírování souboru do PC si otevřete start a zadejte PowerShell, pokud pracujete na Windows 7, tak je potřeba psát do vyhledávacího okna. Ve výsledcích hledání klikněte na Windows PowerShell pravým tlačítkem myši a zvolte spustit jako správce. Nyní klikneme pravým tlačítkem myši v průzkumníku na připojené ISO a zvolíme Vysunout. Dále budu postup spát opět v číslovaných krocích.

  1. Vytvoříme si složku: Mounted_image na disku C:
  2. Zadejte příkaz Dism /Get-ImageInfo /ImageFile:“<cesta>\install.esd“,
    pro Windows 10, pro starší verze Windows Dism /Get-ImageInfo /ImageFile:“<cesta>\install.wim“. Např.: Dism /Get-ImageInfo /ImageFile:“E:\x64\sources\install.esd“

    Běžné řazení edic pro verze 1803 a 1809 je v české edici od indexu 1 následující: Home, HomeN, Education, EducationN, Pro, ProN.
  3. Při práci s Windows 10 do PowerShellu zadejte příkaz: Dism /export-image /SourceImageFile:<cesta>\install.esd /SourceIndex:<číslo indexu edice> /DestinationImageFile:C:\Win10\install.wim /Compress:max /CheckIntegrity např. pro edicci Pro: Dism /export-image /SourceImageFile: E:\x64\sources\install.esd /SourceIndex:5 /DestinationImageFile:C:\Win10\install.wim /Compress:max /CheckIntegrity
  4. Pro práci s Windows 10 zadejte do PowerShellu příkaz: Mount-WindowsImage -ImagePath C:\Win10\install.wim -Index 1 -Path „C:\Mounted_image“
  5. Pro práci se staršími systémy zadejte do PowerShellu příkaz: Mount-WindowsImage -ImagePath <cesta>\install.wim -Index <číslo indexu> -Path C:\Mounted_image“, např.: Mount-WindowsImage -ImagePath E:\sources\install.wim -Index 1 -Path „C:\Mounted_image“
  6. Pro odebrání většiny předinstalovaných universálních aplikací (aplikace z MS Store) ve Windows 10 zadejte příkaz: Get-AppxProvisionedPackage -Path C:\Mounted_Image | where-object {$_.packagename –notlike “*store*”}| Remove-AppxProvisionedPackage
  7. Pokud chceme přidat všechny ovladače z připravené složky, použijeme následující příkaz: Dism /Image:C:\ Mounted_image /Add-Driver /Driver:C:\DriversWim /Recurse
  8. Instalace aktualizací je malinko těžší, musíme zadat příkaz: Dism /Add-Package /Image:“C:\Mounted_Image“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\<název_souboru>.msu“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\<název_souboru>.msu“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\<název_souboru>.msu“ atd. pro každou aktualizaci, kterou máme ve složce UpdateWim připravenou (mělo by jich být cca 3 až 6). Např: Dism /Add-Package /Image:“C:\Mounted_Image“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\kb4458469.msu“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\kb4462933.msu“ /PackagePath=“C:\UpdateWim\kb4471324.msu“
  9. Příkaz z kroku 8 můžeme aplikovat po dokončení instalace aktualizací i na msi balíčky
  10. Úspěšnost instalací aktualizací zjistíme příkazem: Dism /Get-Packages /image:C:\Mounted_Image
  11. Nyní nastal čas instalační obraz uložit, to provedeme příkazem Dismount-WindowsImage -Path c:\Mounted_Image -Save
  12. Pokud pracujeme s Windows 10, tak potřebujeme ještě převést instalační soubor formátu wim na instalační soubor formátu esd, to provedeme příkazem dism /export-image /SourceImageFile:C:Win10\install.wim /SourceIndex:1 /DestinationImageFile:C:Win10\install.esd /Compress:recovery /CheckIntegrity

Po dokončení vyjmeme ze složky soubor install.wim a vložíme jej do jiné složky jako zálohu. Nyní ze složky s instalací Windows 10 uděláme opět soubor formátu ISO pomocí nástroje NTLite. Pro znovu vytvoření ISO souboru použijeme následující postup:

  1. Spustíme nástroj NTLite jako správce
     
  1. Klikneme na obraz a zvolíme vytvořit ISO
     
  2. Zadáme adresář a název souboru
     
  3. Zadáme popisek souboru
     

Výsledkem je ISO soubor s instalací Widnows.

Alternativní postup úpravy média pomocí NTLite

Tato editace je vhodná především pro multiediční instalační obrazy a také pro uživatele, kterým se nechce pracovat s PowerShell. Rovněž se tato utilita hodí pro úpravu instalací, které mají v sobě obraz jak pro x64 i x86 architekturu. Nejprve si založíme novou složku v adresáři C:\Win10 s názvem Obraz, poté do adresáře C:\Win10\Obraz zkopírujeme obsah ISO souboru obdobně jako tomu bylo v minulé kapitole. Po dokončení si spustíme NTLite jako Správce a zvolíme Přidat => Složka s obrazem.

A v procházení vybereme adresář C:\Win10\Obraz.

Klikneme na položku Operační systémy a na kartě Obraz zvolíme konvertovat na WIM (standartní editovatelný).

Potvrdíme nahrazení zdrojového obrazu a vyčkáme na dokončení, vlastní převod multiedičního instalačního obrazu je přeci jen časově malinko náročný, s SSD diskem, intetl i7 a 16 GB DDR3 RAM převod trvá okolo 20 minut, jde tedy o časově náročnější proces.
Po dokončení kliknutím zvolíme edici, kterou chceme upravit a na kartě Obraz volbu načíst.

Po načtení začneme s vlastní úpravou obrazu.

Začneme položkou odstranit, doporučuji nastavení dle následujících tří obrazů.

V položce funkcí si nastavte funkce systému Windows jako jsou .NET, Hyper-V, Subsystém pro Linux apod.

V nastavení si můžeme nastavit Windows Update, Internet Explorer, Explorer a další.

Konfigurovat je možno mimo jiné služby a registry. Co si ukážeme, je instalace aktualizací, kterou nalezneme v sekci integrovat => Aktualizace.

Klikneme na přidat => Latest online update

Zvolte Enqueue

Zde máte pouze poslední aktualizace, pro minimalizace aktualizací po instalaci doporučuji i zde ručně stáhnout balíčky z webu Windows Update Catalog do složky a integrovat aktualizace v podobě balíčků ze složky (viz tvorba instalačního USB).
Nyní nastal čas na ovladače, pokud je k instalace učena pro konkrétní model PC (především je vhodné pro aplikaci v homogenním firemním prostředí).

V pravé části je vidět seznam HW PC na kterém pracujete a zda chybí ovladač určitého kusu HW v instalačním obrazu. Rozevřením možnosti Přidat můžeme využít možnosti přidání ovladačů jednotlivě, nebo celé složky s ovladači.

Následující dvojice karet je určena výhradně pro správce sítí, nebo pro studenty informatiky, zde se totiž vytváří odpovědní soubor pro bezobslužnou instalaci vytvářeného obrazu.

Nyní již máme položku provést, která nám umožní automatizovaně dokončit úpravu obrazu.

Zde se pozastavíme, výchozí možnost je uložit obraz, tu zvolíme (pokud nechceme udělat jednoediční instalační soubor, pokud by tomu bylo tak, zvolíme možnost Uložit obraz a odstranit ostatní edice).
Jako další zvolíme formát obrazu „Vysoká komprese, pouze pro čtení (ESD)“ a zaškrtneme „Vytvořit ISO“, v průvodci zvolíme cílovou složku a název souboru, následně popisek ISO souboru. ISO soubor nesmí být uložen ve stejné složce, jako je instalační obraz z něhož je tvořen.

Rozevřeme možnost Fronta úkonů s obrazem…

Postupně otevřeme všechny body a ve všech zaškrtneme všechny edice Windows, nesaháme na soubory označené jako boot.wim! Ještě se musíme vyvarovat jedné věci, pokud jsme povolovali funkci, která není dostupná v Home Edici, musíme nastavení aplikovat pouze na edice Pro a Education, edici Home musíme upravit samostatně, zde je na místě uložení obrazu bez tvorby výsledného ISO souboru!

Nyní klikneme na tlačítko Provést v levém horním rohu. Před stiskem tohoto tlačítka doporučuji dočasně zastavit Control Acces Folder ve Windows Defender a vydavatelem programu je doporučeno pozastavit ochranu Windows defenderem, pokud pracujete na Windows 10 verze 1709 a novějším s aktivním zabezpečením pomocí Windows Defender.

Potvrdíme provedení operací kliknutím na Ano. Finální dokončení pro všech 6 obrazů trvá cca 3 hodiny s i7 a SSD diskem, proto je vhodné úlohu nechat na noc, nebo na čas, kdy nepotřebujete aktivně využívat PC.

Základní instalace po síti (MDT 2013)

Tuto část chci věnovat všem správcům, studentům a dalším zapálencům, kteří potřebují instalovat testovací prostředí, nebo malé sítě, bez možnosti využití Windows Server nebo Systém Center. Sám tuto možnost využívám z důvodu nedostatečné kapacity uložiště na serveru k instalacím v organizaci o 100 fyzických stanicích. Instalačních scénářů je celá řada, a proto úvodem především pro studenty uvedu něco málo z teorie, pak si popíšeme blíže 2 možné instalační scénáře. Ještě, nežli se ponoříme do teorie, tak bych rád poukázal, že na rozdíl od využití Windows Deployment Services ve Windows server, nebude v následujících scénářích podporován PXE boot.
Zcela obecně se zde bavíme o jednoedičních obrazech, pro firemní použití je běžná edice Pro, případně Enterprise, pro školní prostředí jde o edici Pro, případně Education (tato edice je dostupná pouze pro Windows 10 a licenčně omezena na akademickou sféru, školství a studenty IT). Musíme si promyslet, co potřebujeme, s ohledem na nutnou údržbu instalačních image je vhodné jich mít co nejméně, takže zvážit, zda i dnes podporovat x86 systémy a kolik operačních systémů budeme potřebovat, opět je ideální mít všechny stanice sloučené na jednu verzi Windows.
Další, co musíme rozmyslet je, co všechno budeme integrovat do instalace Windows, obecně mluvíme o tenkém obrazu, pokud ten obsahuje jen OS s konfigurovanými službami akomponenty, o hybridním obrazu, pokud ten obsahuje operační systém a aplikace, které má celá organizace a o tlustém obrazu, když je v instalaci Windows integrováno vše, co potřebuje každé jedno oddělení společnosti. Pokud nemáme homogenní prostředí z pohledu HW, tak ovladače integrujeme pouze do tlustého obrazu, a to ještě za předpokladu, že jsou HW konzistentní alespoň jednotlivá oddělení, jinak nedoporučuji integrovat ovladače. Je sice možné, aby si systém z určitého adresáře vybral ovladače, které souhlasí s cílovým HW, ale problémem je opět aktuálnost ovladačů. V případě Windows 10 dojde ke stažení většiny ovladačů automaticky z Windows Update, díky čemuž ve velkém množství případů odpadá starost o ovladače.
Zde popisovaná technologie není určená pro 100% bezobslužnou instalaci, ale pro instalaci, která bude vyžadovat minimální pozornost administrátora, tedy tzv. litetauch instalaci. Ale dost už bylo nudné teorie, pojďme se podívat, jak na to.

Co budeme potřebovat?

  • Windows 10 ADK
  • Microsoft Deployment toolkit
  • Originální ISO Windows (může být i USB), nebo upravený obraz
  • PowerShell, nebo NTLite, pokud chceme instalaci více vyladit
  • Pro tvorbu tlustého obrazu doporučuji Hyper-V, nebo VMware
  • Statickou IP adresu, nebo rezervovanou IP adresu v DHCP, případně budeme muset před každým použitím opravovat IP adresu v nastavení.

Jako v předešlých případech je vše potřebné vyjímaje ISO obrazu součástí balíčku Win10CostumeInstall.zip, který jsem pro vás umístil na Uložto.

Instalace a konfigurace MDT

Nejprve naistalujeme Windows 10 ADK (pokud instalujeme Windows 8, použijeme Windows 8 ADK, pro Windows 8.1 použijeme Windows 8.1 ADK a pro Windows 7 použijeme Windows 7 AIK), potřebujeme při instalaci zaškrtnou především WinPE. Následně můžeme jednoduchým průvodcem nainstalovat Microsoft Deployment Toolkit (dále jen MDT).

Po dokončení instalace spustíme Deployment Workbench jako správce. Následně klikneme pravým tlačítkem myši v levém sloupci na položku Deployment Shares a zvolíme New Deployment Share. Tento Share je síťovou cestou k adresáři, kde bude umístěno vše potřebné pro instalaci OS.

V průvodci vybereme cestu k adresáři, který si vytvoříme pro účely síťové instalace Windows, ideálně v kořeni disku.

Nastavíme síťový název našeho sharu

Možnost popisu je nepovinná, takže zbývá jen možnost Options, kde jsme dotázáni na základní parametry, stejně to budeme muset pomocí konfiguračního souboru přenastavit.

Nyní vidíme po levé straně v seznamu náš nově vytvoření share, klikneme na něj pravým tlačítkem a zvolíme Properties, abychom mohli nastavit vzniklý instalační share. V tuto chvíli by mám instalovat nešlo vůbec nic.

Na záložce General je hlavní nastavit Platformy, zda budeme instalovat jen 64bit OS, nebo zda umožníme instalaci i 32bit OS. Dnešní trend je instalovat všude 64bit, přeci jen v dnešní době má jen málo strojů 1 nebo 2 GB RAM a 32 procesor již ve standardních PC nenalezneme. Pokud to není opravdu nezbytné, necháme podporovanou pouze 64bit větev.

Na víše zobrazené záložce Rules je nastavení Deployment Wizardu, tedy prostředí, které se zobrazí po spuštění WinPE (Prostředí Microsoft Windows Preinstallation Environment (dále též jako Windows PE), slouží jako minimalistické běhové prostředí pro účely diagnostiky PC, nasazení v síťovém prostředí a běh instalátoru Windows.) Seznam všech možností nastavení je na Technetu, ale níže uvádím příklad otestovaného nastavení pro nasazení v doménové síti.
[Settings]
Priority=Default
Properties=MyCustomProperty

[Default]
OSInstall=YES
SkipCapture=YES
SkipAdminPassword=YES
AdminPassword=!Hesl0?
SkipProductKey=YES
SkipComputerBackup=YES
SkipBitLocker=YES
UILanguage=cs-CZ
UserLocate=cs-CZ
KeyboardLocale=cs-CZ;0405:00000405
SystemLocate=cs-CZ
TimeZoneName=Central Europe Standard Time
OptionalOSFeatures = NetFx3,NetFx4-AdvSrvs,Internet-Exlorer-Optional-amd64,MediaPlayback,WindowsMediaPlayer,Printing-PrintToPDFServices-Feature,Printing-Foundation-Features,TIFFIFilter,Printing-XPSServices-Features,Xps-Foundation-Xps-Viewer
SkipDomainMembership=YES
JoinDomain=mojedomena.local
DomainAdmin=MOJEDOMENA\admin
DomainAdminPassword=!Hesl0?
SkipUserData=YES
SkipCapture=YES
SkipDeploymantTypes=YES
SkipTimeZone=YES
DeploymantType=NEWCOMPUTER
OSAdapterCount=1
OSAdapter0DHCP=TRUE
FinalAction=REBOOT
EventService=http://MujPC:9800
Nejdůležitější částí záložky Rules je v pravé dolní části tlačítko Edit Bootstrap.ini, po stisku dojde k otevření textového dokumentu, kam se zadávají parametry WinPE, hlavně adresa share a přihlašovací údaje. Příkladem může být následující konfigurace.
[Settings]
Priority=Default

[Default]
DeploymentRoot=\\192.168.1.94\Deploy$
UserID=uživatel
UserDomain=mojedomena
UserPassword=!Hesl0?

Přidání obrazu operačního systému

Nyní máme nastavený základ k tomu, aby se WinPE zvládly spojit s naším share a aplikovat obraz operačního systému dle určitých pravidel, která jsme nastavili. Nastal tedy čas přidat obraz operačního systému. Operační systém přidáme kliknutím pravým tlačítkem myši na položku Operatign Systems a zvolíme z kontextového menu Import Operating system.

Pokud instalujeme systém v továrním nastavení, můžeme zvolit Full set o source files, následně budeme dotázáni na vložené DVD, nebo připojené ISO s žádanou instalací. Asi nejčastější variantou je Custom image file, kdy v průvodci zadáme cestu k wim souboru s požadovaným obrazem systému. Tento Wim může vzniknout způsobem, který je popsaný v předešlých kapitolách, ať pomocí PowerShell, nebo pomocí NTLite. Další variantou získání Wimu pro tlustý obraz systému je instalovat OS jako virtuální stroj v Hyper-V, provést jeho konfiguraci, instalaci aktualizací a plikací, následně provést sysprep a výsledný sysprep zachytit pomocí WDS (tato cesta funguje za předpokladu dostupnosti nějakého serveru s WDS), případně pomocí upravených WinPE. Poslední volba (Windows Deployment Services Image) funguje pouze pokud je MDT instalováno a spuštěno ze serveru s touto rolí, nebo je v síti server s touto rolí, který dokáže daný obraz systému poskytnout.
Další částí jsou bezesporu aplikace, jak jsme o tom již mluvili, tuto část přeskakujete, pokud děláte tenký obraz. Všechny přidávané aplikace musí svůj instalační proces vykonat na pozadí, takže např.: spuštění instalace 7zip z příkazové řádky 7z.exe/S
Aplikace přidáme kliknutím pravým tlačítkem myši na Applications a volbou New Application, zobrazí se nám průvodce pro přidání aplikace se zdrojovými soubory, či aplikace ležící na síťovém disku s oprávněním uživatele, pod kterým se WinPE hlásí k share, poslední možností z nabídky je aplikační balíček.

V dalším procházení průvodce jsme mimo jiné vyzvání k zadání příkazu pro spuštění instalátoru pomocí příkazové řádky.
Obdobně jako se přidávají aplikace máme možnost přidávat balíčky (možnost Packages), kde je možné obdobně jako při úpravě install.wim zadávat aktualizace ve formátu msu a jazykové balíčky. Balíčky MSI se zde na rozdíl od úpravy install.wim zadávají do sekce aplikace.

Task sequences

Task sekvence je XML konfigurace, která popisuje každý dílčí krok instalace OS. Toto je ten prvek, který umožňuje automatizovat vlastní proces instalace operačního systému, aktualizací a aplikací. Základ této konfigurace si vytvoříme pomocí šablony v průvodci, MDT dále obsahuje v průvodci, případně ve vlastnostech sekvence, grafický editor pro editaci tohoto XML. Editovanému XML se rovněž v IT říká odpovědní soubor a máme základní grafický nástroj, který je součástí MDT, nebo je možné přepnout do pokročilého grafického editačního nástroje, který je převzat z ADK. Kliknutím pravým tlačítkem myši na Task sequences a volbou New Task sequens spustíme průvodce pro tvorbu odpovědního souboru. V prvním kroku průvodce musíme zvolit jedinečné ID a název, v druhém pak šablonu, nad kterou budeme vytvářet sekvenci.

V dalším kroku vybereme operační systém, pro který bude daná sekvence určena.

V následujícím kroku je možné zadat multilicenční klíč, pokud není používáno OEM licencování systému, nebo KMS role na serveru organizace. Další krok nám umožní nastavit uživatele a domovskou stránku IE.
V posledním kroku před přehledem můžeme volitelně nastavit heslo pro lokálního administrátora, pokud nepoužíváme heslo z konfigurace Share.

Po dokončení si sekvenci otevřeme dvojklikem, nebo kliknutím pravého tlačítka a možnosti Properties.

Na záložce Task sequence vidíme jednotlivé kroky, které budou při instalaci provedeny a můžeme je ovlivnit, nebo přidat nové kroky, či některé odebrat. Typické úpravy jsou v rozdělení disku, nebo v instalaci aktualizací či aplikací.
Nyní již máme vše připraveno k vygenerování ISO souboru s WinPE, které po spuštění spustí průvodce pro instalaci a spojí se s naším share. Klikneme pravým tlačítkem myši na náš share a zvolíme Update Deployment Share. Možnost aktualizace obrazu je zde jen pro „kosmetické“ úpravy, po většině zásahů doporučuji na první stránce průvodce zvolit druhou možnost, tedy Complete regenerate the boot image.

Po dokončení přejdeme do složky sharu na disku.

Otevřeme složku Boot

Zde se nachází ISO soubor LiteTouchPE…, který zadáme jako obraz DVD s OS pro Hyper-V, nebo VMware, abychom si funkčnost instalace vyzkoušeli. Po spuštění virtuálního PC z LiteTouchPE… uvidíme následující obrazovku s průvodcem instalace.

Pokud nám vše funguje, tak si tento ISO soubor vypálíme na CD, nebo pomocí Rufus (nelze použít Windows USB DVD Download Tool) z tohoto ISO souboru událáme bootovací USB klíčenku.

Tvorba offline média pro aplikaci MDT sharu

V této části si ukážeme, jak udělat ISO soubor, který bude obsahovat celou MDT architekturu. Takovýto soubor se může hodit pro instalaci offline počítačů, které jsou z jakéhokoliv důvodu izolovány od firemní sítě. Jen si musíme uvědomit jedno, na standardní DVD se nám to na 90% nevejde, na dvouvrstvé možná ano, ale nejspíš budeme nuceni použít velkokapacitní USB klíčenku, nebo externí HDD, abychom mohli toto ISO proměnit pomocí Rufus ve spustitelné USB médium a aplikovat námi upravenou instalaci na koncové PC. Z tohoto důvodu doporučuji pro tyto případy mít samostatný share, který bude obsahovat jen ty aktualizace, aplikace a OS, které chceme takto instalovat. Dané médium se sice tvoří většinou pro jeden konkrétní OS, ale i tak je možné zahrnout více odpovědních souborů, aplikací i aktualizací, v tomto případě patrně budeme integrovat i ovladače. Tímto tématem nás bude provázet můj oblíbený systém Windows 8.1, nicméně pro Windows 10 je postup zcela totožný, stejně tak pro Windows 7.
Spustíme Deployment Workbench jako správce a následně si v něm otevřeme náš share. V levém sloupci najdeme možnost Advance Configuration a přejdeme na Selection Profiles. Kliknutím pravým tlačítkem mysi na Selection Profiles zvolíme možnost New Profile. Po otevření průvodce pojmenujeme profil a zadáme popis.

V dalším kroku vybereme operační systém, odpovědní soubor a příslušné aplikace, aktualizace a ovladače.

Klineme na Next a po kontrole přehledu na Finish. Po dokončení klikneme v Advance Configuration pravým tlačítkem myši na položku Media a zvolíme New Media. V průvodci zvolíme cílový adresář pro uložení ISO souboru a profil, který jsme si pro účely tvorby vytvořili.

Po kontrole přehledu zvolíme Next a vyčkáme na dokončení.

Po dokončení průvodce uzavřeme kliknutím na Finish a vyhledáme námi vytvořené médium v možnosti Media. Klikneme na něj pravým tlačítkem a zvolíme možnost Update Media Content.

Nyní se začne vytvářet vlastní ISO soubor s offline MDT.

Po dokončení nalezneme v našem cílovém adresáři soubor LiteTouchMedia.iso, který můžeme opět testovat pomocí Hyper-V, nebo pomocí Rufus převést na instalační USB disk.

Tvorba tlustého obrazu

Poslední podkapitola týkající se MDT bude hovořit o tzv. tlustém obrazu, tedy obrazu systému Windows včetně všech aplikací, aktualizací a konfigurací komponent systému. Bavíme se zde o možnosti „klonovat“ určitou podobu instalace Windows. Tento způsob instalace je možné provést pomocí MDT, pomocí nástroje DISM, nebo WDS, zabalení daného obrazu do instalačního ISO souboru je možné, nicméně problematické (vyjímaje offline deployment MDT). Pro tento způsob instalace Windows budeme nutně potřebovat virtualizační nástroj, ideálně Hyper-V, případně vhodný (tedy ve firmě běžně rozšířený) počítač.
Postup je zcela jednoduchý, nainstalujeme virtuální PC (libovolným typem instalace), provedeme konfiguraci Windows Update, provedeme konfiguraci komponent systému Windows, nainstalujeme všechny aplikace a aktualizace. Zkrátka připravíme PC pro běžné užití na konkrétním oddělení. Nesmíme zapomenout na všechny požadované restarty a po dokončení prací doporučuji provést ještě jeden restart. Po opětovném přihlášení spustíme příkazový řádek jako správce (pokud klikneme pravým tlačítkem na Start a spustíme PowerShell (Správce), stačí zadat příkaz cmd). Do příkazového řádku zadáme příkaz: sysprep /generalize /shutdown, po spuštění grafického okna nastavíme parametry dle následujícího obrázku.

Vše potvrdíme OK.
Po dokončení pustíme počítač z plnohodnotného instalačního média Windows 10

V dalším kroku zvolíme Opravit tento počítač

Dostaneme se k příkazové řádce

Pomocí příkazu Diskpart a příkazu list volume si zobrazíme dostupné diskové jednotky (především jednotku C:, kde je operační systém), ideálně jakou cílovou jednotku, pokud je připojena, nebo pokud nepoužijeme samotný disk C: pro uložení obrazu a následně jej nepřesuneme do síťového uložiště. Pokud ukládáme na disk C:, tak využijeme následující příkaz: dism /capture-image /imagefile:c:\win10refimg.wim /capturedir:c:\ /name:“win10 reference image“, pokud chceme ukládat na jiný disk, vyměníme v parametru imagefile: písmeno cílové jednotky.

Nyní je po dokončení uložen wim soubor na disku C:. Nyní jen stačí přesunout wim soubor na síťové uložiště, což může být např.:

TIP: Pokud dodatečně připojíte USB disk, je možné do příkazové řádky napsat notepad.exe a po spuštění poznámkového bloku zvolit možnost Soubor => Uložit jako, tím otevřete průzkumník a pomocí klávesových zkratek lze přesunout wim soubor z disku C na USB jednotku. (doporučuji jednotku s kontrolkou aktivity).
Nyní již stačí takto získaný wim soubor přidat jako obraz operačního systému do MDT, či WDS a je možné instalovat další PC, která budou mít zachovanou konfiguraci komponent, instalaci aplikací a všechny aktualizace, naopak případná uživatelská data, uživatelské nastavení, produktový klíč, ovladače a název PC nebudou zachovány.

Instalace pomocí DISM

DISM je nástroj pro práci s obrazy systému Windows a pro opravy živé instalace systému. Tento nástroj je integrován ve Windows a je dostupný pouze skrze příkazovou řádku či PowerShell. Nikoho tedy asi nepřekvapí informace, že pomocí příkazové řádky se k tomuto nástroji dostaneme i z plnohodnotného instalačního disku Windows 8 a novějších. Pokud jste semnou pročetli i předešlou kapitolu o tvorbě tlustého obrazu, tak jsme tento nástroj již využili. Právě tlusté obrazy umístěné na NAS, nebo jinak síťově dostupném adresáři jsou tím, co se touto cestou vyplatí instalovat, pokud z jakéhokoliv důvodu nechceme (nebo nemůžeme) využívat MDT nebo WDS.
Základem je rozdělení a disku, které můžeme udělat pomocí Setupu, nebo následujícím poměrem pomocí nástroje DISKPART. Disk rozdělíme následujícím způsobem:
BIOS: 499 MB System reserved (FAT32, primary), 99% zbytku HDD Windows (NTFS, primary), zbývající 1% Recovery (NTFS, Recovery) – pokud chceme disk D, dělíme Windows na C: a D:
UFI: 499 MB Boot (FAT32, EFI), 128 MD MSR, 99% zbytku HDD Windows (NTFS, primary), zbývající 1% Recovery (NTFS, Recovery) – pokud chceme disk D, dělíme Windows na C: a D:
Z předcházejícího rozdělení je vidět, že je výhodnější použít k rozdělení disku Setup.

Smažeme všechny oddíly

na nepřiřazené místo klikneme a zvolíme formátovat, necháme zadanou velikost a potvrdíme vznik dalších oddílů.

Po rozdělení disku Setup opustíme a pomocí možnosti Opravit tento počítač otevřeme příkazovou řádku.

Po spuštění příkazové řádky zadáme příkaz start /w wpeinit, který nám zprovozní síťové rozhraní, pokud IP adresu dostáváme z DHCP serveru.

Pokud se nám nepodaří získat adresu, tak použijeme následující příkaz pro nastavení statické IP adresy: netsh interface ip set address <název síťového adaptéru> static <IP adresa> <maska sítě> <výchozí brána>

Nyní si připojíme síťovou složku s tlustým obrazem jako síťový disk F: pomocí příkazu: net use f: \\<IP adresa serveru>\<složka> /user:<uživatelské jméno> <heslo>

Nyní musíme pomocí DISKPART správně naformátovat a přiřadit písmena jednotkám.

Použijeme příkaz select Volume <2> a následně příkaz format fs=“NTFS“ quick label=“OS“. Po naformátování jednotky jí přiřadíme písmeno příkazem assign letter=<g>

Nyní je již vše připraveno k tomu, abychom provedli vlastní instalaci systému z tlustého obrazu pomocí příkazu: Dism /apply-image /imagefile:f:\images\win10refimg.wim /index:1 /applydir:g:\

Po dokončení instalace zadáme příkaz shutdown /r /t 0
Po spuštění z PC nám nastartuje prvotní přihlášení uživatele k systému Windows.
Toto je již poslední bod našeho seznamování se s možnostmi instalace a jednoduchými úpravami obrazu s Windows 10.
Návod na vytvoření instalačního ISO souboru ze složky s instalačními soubory nástroji ve WindowsNávod na tvorbu bootovacích médidí (USB a ISO) pomocí PowerShellDoporučená konfigurace NTLite pro Windows 10 (potřeba doplnit vždy aktualizace)

Posted in: Studijní materiály, Windows server

Instalace a konfigurace Windows Serveru

Written by administrator

Pro všechny začínající správce, studenty informatiky a správce, kteří přechází ze starších Windows serverů na verzi 2016 a novější je určen můj kurz Instalace a konfigurace Windows serveru, který vyučuji v Globisu. prezentaci k tomuto kurzu dávám ke stažení v tomto článku. Kurz částečně souvisí s článkem o instalaci Windows 10, který naleznete v rubrice Win10.

Prezentace

Back to Top