Štítek: tisk

Písmo

Typografická měrná soustava

1 bod = 0,3759 mm (nazývaný též typografický bod či Didotův bod, užívaný v Evropě mimo Anglii a Švýcarsko) 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm 1 bod (v měrném sytému pica) = 0,351 mm (bod používaný v angloamerických zemích) 12 bodů = 1 pica = 4,23 mm Velikost písma se udává v bodech. Při klasické sazbě mělo písmo jen několik velikostí. Říkalo se jim stupně.

Stupně písma v tiskařské terminologii

Předcházející seznámení se dvěmi měrnými systémy Vám pomůže pochopit následující přehled. Vychází z jednotky bod (vlastně ze dvou různých bodů). Náš systém, používaný ve většině zemí kontinentální Evropy, vychází z Didotova bodu. Pro tento systém bylo zavedeno u každé velikosti (každého stupně) písma specifické názvosloví 1) , které Vám může usnadnit orientaci ve velikostech a jejich používání. Jako první je uvedeno Furnierovo pojmenování pro výšku písma, dále údaj o stupni písma v bodech s jeho ekvivalentem v milimetrech, který nám říká jen velikost kuželky písma (tj. výška písmovky = za určitých okolností výška řádku). Posledními údaji jsou v závorkách uvedeny výšky verzálky „I“ fontu Times New Roman v Didotově měrné soustavě a angloamerické měrné soustavě. Jelikož dnes mají všechny běžné programy posledně jmenovaný měrný systém jako výchozí, jsou tyto honoty zvýrazněny.

briliant: 3 body / 1,128 mm (cca 0,75; 0,7 mm).

diamant: 4 body / 1,504 mm (cca 1; 0,93 mm). Jinak půlpetit.

perl: 5 bodů / 1,880 mm (cca 1,25; 1,17 mm). Ruční sazba z nejmenších stupňů písma byla finančně náročná a názvy briliant, diamant a perl jim mnohdy odpovídaly.

monpareil: 6 bodů / 2,256 mm (cca 1,5; 1,4 mm). Jinak půlcicero. kolonel 7 bodů / 2,632 mm (cca 1,74; 1,63 mm).

petit: 8 bodů / 3,009 mm (cca 1,99; 1,87 mm). Znamená ve francouzštině malý. Používá se na knihy malého formátu, noviny resp. tam, kde máme sloupcovou sazbu. Zde je důvod dávat přednost bezpatkovým písmům urceným pro sazbu z nižšího stupně

borgis: 9 bodů / 3,385 mm (cca 2,24; 2,1 mm). Používá se na časopisy. Rozumná velikost pro sazbu textů z patkového písma

garamond (korpus): 10 bodů / 3,761 mm (cca 2,49; 2,34 mm). Podle rytce Claude Garamond (zemřel 1561) – odvozeno z rytcova jména. Používá se na sazbu většiny knih.

breviář (descendian): 11 bodů / 4,137 mm (cca 2,74; 2,57 mm).

cicero: 12 bodů / 4,513 mm (cca 2,99 2,8 mm). Podle Ciceronových spisů, v nichž Petr Schäffer užil podobné velikosti písma. Neplést s jednotkou typografické měrné soustavy. Používá se k sazbě knih většího formátu.

střední: 14 bodů / 5,265 mm (cca 3,48; 3,27 mm).

tercie: 16 bodů / 6,017 mm (cca 3,98; 3,74 mm). Používá se na sazbu dětských knih

parangon: 18 bodů / 6,769 mm (cca 4,48; 4,21 mm).

text: 5 bodů / 7,521 mm (cca 4,98; 4,67 mm).

dvoucicero: 24 bodů / 9,026 mm (cca 5,97; 5,6 mm). Používá se na sazbu knih pro děti předškolního věku.

Převod velikosti verzálek v bodech obou měrných systémů do metrické soustavě jsou pouze přibližné. Všechny uváděné počítačové písma (fonty) jsou z operačního systému Windows 2000 a pravděpodobně se tyto velikosti nebudou výrazně lišit v jiných systémech. Pro srovnání dále uvádím výšku verzálky „I“ ve velikosti 24 bodů angloamerického měrného systému (-implicitní v nastavení pro Word, Pagemaker, Quark, InDesign, Corel apod.) v písmech: Times (cca 5,6 mm), Helvetica (cca 6,08 mm), Arial (cca 6,06 mm), Curier (cca 4,76 mm) a Curier New (cca. 4,83 mm).

Základní velikosti písma a jejich názvosloví se používá již od 18.stol, kdy tehdejší systém navrhl a zpracoval francouzský písmolijec Pierre S. Fournier, předchůdce Francoise A. Didota. Pojmenoval 24 stupňů (zde uvádím jen 15 z nich), které jsou popsány ve dvousvazkovém vzorníku písem Manuel Typographique (r. 1764 a r 1766).

Obraz písma

Při sazbě se můžeme setkat těmito základní typy:

normal – písmo stojaté odpovídá antikvě

italic – písmo odvozené od základního písma s kresbou skloněnou doprava (neplést s kurzívou, která se kresbou od základního písma liší.)

bold – tučné písmo

Mimo toto dělení může mít písmo i odvozené řezy, kde u daného typu, nejčastěji antikvového, se mění duktus (síla tahu) písma:

velmi slabé písmo (extra-light)

slabé (light)

normální (book nebo roman)

polotučné (medium)

tříčtvrtečně tučné (semi-bold)

tučné (bold)

velmi tučné (extra-bold)

ultratučné (ultra)

černé (black)

Antikva

antikva, knižní humanistické okrouhlé písmo vzniklé v Itálii v 15. stol. Jeho minuskuly věrně napodobují karolinu, majuskuly kapitálu. Tvary antikvy převzal knihtisk, užívá je (pod názvem antikva) dodnes. Psaná antikva se v novověku stala výchozím písmem při formování humanistické polokurzívy a kurzívy.

verzálky (majuskule) – písmena velké abecedy

minusky (minuskule) – písmena malé abecedy

kapitálky (mediuskule) – písmena velké abecedy se střední výškou písma na dotažnici

Použití kapitálek:

první slovo (první slova) následující po iniciále
podpisy u článků, předmluv ap.
jména autorů v bibliografiích
titulky článků v právnických textech
jména osob a obsazení v divadelních hrách
římské číslice označující století

Kurzíva

kurzíva, označení různých písem, jejichž společným znakem je tendence psát písmena jedním tahem a přizpůsobovat jejich tvary spojování ve slovech. Ve vývoji latinské kurzívy má význam první latinské písmo minuskulní – mladší římská kurzíva (3.-7. stol.), gotická kurzíva – notula (15.-20. stol.) a humanistická kurzíva (od 15. stol.). V novověku se kurzíva stala základním druhem psaného písma.

Použití kurzívy:
cizí slova a výrazy (a priori, alter ego, post-scriptum)
tituly děl ap. (Verdiho Requiem)
citoslovce, zdůraznění významu slova (Ozvalo se ne.)
odkazy na poznámky a rejstřík (Hřib viz. Houby.)
Scénické poznámky (HRABĚNKA s úsměvem🙂
Notový zápis (Nácvik noty c.)

Italika

italika, tiskové polokurzívní humanistické písmo vzniklé na začátku 16. stol. v Benátkách. Předlohou psaná humanistická polokurzíva, která vznikla v 15. stol. nejspíše v papežské kanceláři. Italika se stala vedle antikvy základním druhem tiskového humanistického písma, užívaného v různých modifikacích dodnes.

Barva

V této oblasti toho lze hodně nastudovat. Přesto se uspokojivý výsledek nemusí dostavit. Pak se raději obraťte na někoho, kdo má větší cit na barvy než vy.

Světlo

Každá barva ma jiný odstín ráno, v poledne, večer, má jiný odstín na hlazeném papíře, jiný na matném. Opět stejná barva bude působit jinak u písma v základním řezu než v jeho tučné variantě. Opět jina bude bude na bílém podkladu, jiná na černém. Vše je dáno působením světla a vzájemným kontrastem ploch okolo. 2. pravidlo – psychologie a vnímání barev Každá barva spektra může být nositelem řady nonverbálních sdělení. Užívá se zde pojmu „psychologie barvy“.

Symbolika barvy

Jistě je nutné něco málo vědět o působení barev. Zde bych se ale omezil na laickou radu: Nesnažte se pojmout všechny informace z knih o symbolice za svaté!!! Podvědomě má každý barvy spojené s nějakou konkrétní věcí (např. má oblíbená hračka – žlutý plyšový medvěd). Žlutá barva mi připomíná mého plyšového medvídka a můj postoj bude asi k této barvě rozdílný než u někoho jiného. Naopak příkladem shodného pocitu z barvy jsou příklady z přírody. Modrá barva je obecně spojovaná s mořem nebo oblohou a proto je často výrazem nekonečna. Malou ranou pod pás jsou také národní zvyklosti. Černá je u nás symbolem smutku, naopak ve Španělsku je slavnostní atd.

Teplota barvy

(teplé, studené, neutrální) Základní znalostí je modelace prostoru podle teploty barev. Teplé do popředí, studené do pozadí. (ve 2. pol. 19. stol. toto formuloval Paul Cézanne a společně s ním důsledně používali i další postimpressionisté.)

Prostorotvorné barvy

(studené – zejména modrá, šedá) Jako barva naprosto nepodporující prostorotvornou modelaci je čevená. Když ji budete kombinovat s více barvami, bude se chovat ze všech barev nejvíce „plošně“.

Vztah barvy a tvaru

V období Bauhausu byly formulovány myšlenky týkající se funkce barvy. Předpokladem je, že některé barvy lépe vystihují osobitost tvaru než jiné. Tak se pro podtržení tvaru kruhu užívala modrá, pro trojúhelník žlutá a čtverec červená.

Barevný kontrast

modrá versus oranžová
fialová versus žlutá
černá versus žlutá
černá versus bílá
červená versus bílá
modrá versus bílá atd.

Dobrým příkladem je dopravní značení. Všimněte si, že za našimi hranicemi se setkáte as častějším používání oranžové nebo žluté barvy na silnicích například v kombinaci s červenou. Na viditelnosti obou barev má vliv vliv umístění.

Umístění

Budete-li chtít používat speciální reflexní barvy nebo fólie, nejprve si zjistěte, zda tím neporušujete nějaké zákony. Na silnicích platilo pravidlo, že reklama nesmí rušit dopravní značení. Tímto je teoreticky použití reflexních barev a fólií v blízkosti silnic vyloučeno. Chcete-li se vyhnout zbytečným nepříjemnostem, omezte se na klasické barvy. Toto by se dalo tvrdit také o fluorescentních barvách a fóliích. Pleteme si je mnohdy s reflexními. Tyto barvy majií své použití pro krátkodobé akce jako jsou obchodní slevy apod. Jinak je nedoporučuji používat.

Symbolika barev

Černá
na Západě je černá barvou smrti, smutku a podsvětí. Ve Španělsku se ale dostává do významu slavnostní barvy (svatby apod.). Pro hinduisty byla černá symbolem času a rovněž symbolem bohyně krvavých obětí a orgií Kálí. Egypťanům symbolizovala znovuzrození a vzkříšení.

Bílá
je symbolem čistoty, panenství, i když současně spojena i se stárnutím a s následující smrtí. V Orientu je barvou truchlení. Pro Tibeťany je bílá barvou hory Meru, která má být ve středu světa a symbolizovat přístup k poznání. V Orientu je barvou truchlení.

Žlutá
žlutá vlajka na Západě označovala místo nemoci a karantény. V severní Evropě znamená žlutá lest, zbabělost, nevěru, zradu apod. V Číně je však žlutá národní barvou zasvěcenou císaři. Pro budhisty je symbolem pokory a odříkání. V mayské kultuře Střední Ameriky je spojována se Západem.

Zelená
symbolizuje svět pocitů a také přírodu. Jako ambivalentní barva bývá také spojována se žárlivostí. V pozitivním významu představuje keltský ostrov blahoslavených Tir Nan Og, k němuž skrze mlhu smrti putovala duše.

Rudá
barva války, mužství a činorodosti. Do této barvy jsou oděni bůh války Mars a největší římský bůh Jupiter. Pro Číňany je symbolem štěstí, pro křesťany barvou Kristova umučení.

Modrá
barva intelektu, míru a rozjímání. Je symbolem vody a chladu, ale také oblohy, nekonečnosti a prázdnoty. Pro křesťany je modrá barvou Panny Marie, jenž je vždy zpodobňována v modrých šatech. Staří Řekové a Římané připisovali modrou barvu Venuši, bohyni lásky.

Zlatá
jako barva slunce je symbolem vznešenosti. V Egyptě je spojována s bohem slunce Ra a s obilím, na němž závisel život. Hinduisté ji považují za symbol pravdy. Pro Řeky byla symbolem rozumu a nesmrtelnosti. Nesmrtelnost byla ztělesněna zlatým rounem, které našel Iáson zavěšené na stromě života.

Růžová
v Číně barvou nadcházejícího úspěchu.

Formát a sazební obrazec

Poměr strany čtverce k jeho uhlopříčce bývá nazýván „brána harmonie“. Tvar takového obdélníka je klidný a vyrovnaný. Je to formát tradičně užívaný v řemeslech (normalizovaný formát řady A =1:1,4142). Známým matematicky definovaným poměrem je zlatý řez: „Rozdělení úsečky na dvě části tak, že poměr menší části k větší je týž jako poměr větší části k úsečce.“ Je ideálním harmonickým, kompozičním poměrem aplikovaným od starověku ve výtvarném umění. Poměr délek ve zlatém řezu je (1:1,618). Obdélník, který je konstruován z dvojnásobku menšího dílu k jednomu většímu, je v poměru dvojitého zlatého řezu (poměr stran je 2:1,618) a uplatňuje se při sazbě některých knih a akcidenčních tiskovin. V polygrafii se
(lat. sectio aurea), který je vlastně „tiskařským zlatým řezem“. „Je geometricky stanoveným místem na stránce, kam se umísťuje hlavní titul nebo též poměr dvou délek používaný např. při určování formátu některých tiskovin (tento poměr je přibližně 3:5, 5:8 nebo 8:13, 13:21 atd.).“ Při zasazování textu do stránky, která bude obsahovat více bloků textu samostatně stojících, musí typograf jejich umístění volit tak, aby nepostrádaly a nenarušovaly logickou souvislost obsahu stránky. Vycházíme-li z předpokladu, že v nepotištěné ploše formátu je pozornost diváka nejvíce přitahována místem, které je umístěno v optickém středu, tak je bezpochyby na místě nechat zde graficky působit text významnějšího charakteru. Těžiště stránky však nemusí být soustředěno jen do tohoto místa. Dnes se častěji uplatňuje dynamicky působící asymetrické umístění textového bloku na ploše formátu. Grafik musí vytvořit napětí mezi formou zobrazení a formátem. Mnoho lidí při čtení dává přednost vertikálně řešeným tiskovým plochám (sloupky v novinách). Z toho můžeme usuzovat, že text bude čtenější, když bude komponován na výšku, než kdyby byl zpracován do dlouhých řádků. Při typografickém členění textu do více řádek je nutno vycházet z určitých zásad. Kromě již zmíněné citlivosti pro zachování určité vazebnosti a souvislosti textu sem patří potřeba formovat text do esteticky působivých a opticky vyvážených celků, jejichž základním požadavkem je, aby optické těžiště potištěné plochy bylo nad jejím geometrickým středem. V praxi to znamená, že trojřádková sestava vždy vyzní lépe, je-li třetí řádka kratší než řádka první, ať už v prostřední je nejdelší nebo nejkratší; pokud není možné členit text uvedeným způsobem, volit sestavu, která bude racionálně správná.
Optický střed -je takový bod v ploše, který není přitahován k žádnému z okrajů plochy. Jeho charakteristickými znaky jsou vyváženost, statičnost a je na něj soutředěna největší pozornost. Vlivem působení optických klamů se nachází nad geometrickým středem. Jistou příčinou umístění optického středu nad střed geometrický je působivost přitažlivosti zemské při optickém vnímání plochy (bod umístěný v geometrickém středu klesá).

Úprava textu

Textový řádek nachází největší uplatnění v kompozici ve své horizontální poloze. Ojediněle se nachází v poloze svislé nebo šikmé, kde je oko více namáháno při čtení. V polohách, kde by si čtenář musel text natáčet, aby byl čitelný, se vyplatí použít kratšího textu a větších rozpalů mezi slovy a písmeny. Pro dynamické polohy textu není vhodné psané písmo, které má samo dynamický charakter. Pouze v případě, že jeho tahy se v mírném naklonění řádku přibližují vertikále, ale ještě nepadají dozadu, může být příjemným oživením plochy. V polohách, kdy písmo je převislé dozadu, je oko nuceno vracet se po tvaru písmene. V takovém naklonění řádku jsou texty ze psaných dynamických písem a kurzív těžko čitelné a často výtvarně nepůsobivé. Pro text ve svislé poloze je určitým řešením sestavování pímen pod sebe. To je možné u hesel a u krátkých slovních spojení. Verzálky mají díky své stejné výšce ve svislém textu určitý rytmus a jsou tak lépe čitelná. Texty se stejnou šířkou písmen působí s větším klidem a vyvážeností. Míra upoutání textu není ovlivněna pouze svou polohou. Některé texty přitahují svým tvarem, nebo nějakým akcentem v textu (typografické značky – upoutávky, odrážky před textem, zvýrazněná část textu, velikost, tučnost a typ použitého písma…). Ve volně řešených kompozicích se uplatňují texty vytvářející např. zvlněnou linku nebo jsou zalomeny do úhlu, případně kopírují nějaký tvar. Upoutání textu mohou zajistit grafické zkratky, které jsou stylově přizpůsobeny textu. Často jsou odvozeny z organických tvarů rostlin, zvířat (tvar hlemýždě, hada) atd. Grafickým pojetím textu se zabývaly některé umělecké osobnosti (letrismus – Jaroslav Kolář, G. Appolinairovy Kaligramy). Text může v takových případech plnit funkci dekorativní a jeho obsahová stránka je až druhotná. Může se také objevit ve zmnožené podobě jako podtisk nebo rámeček. Použitím podtisku nebo rámečku sjednotíme textové plochy. Stejného účinu může být dosaženo vhodným umístěním jednoho dominantního prvku. Reklama obsahující text, který je „natlačen“ do určité plochy, ztrácí svou účinnost. Pocit stísněnosti nemusí vyvolávat ani tak plochy nad a pod textem jako místa okolo textu ve směru čtení. Toto se nejvýrazněji projeví při užití podkladové plochy pod text pro jeho zvýraznění. Zvlášť důležité je odsazení textu od levého okraje podkladu. U textu, jehož okraje „řežou“ s podkladem, je oko více rozptylováno při hledání nového řádku. Všechny zásady, které se osvědčily při úpravách reklamního textu, spojuje potřeba, aby v ploše byl zpracováván každý text zvlášť s ohledem na jeho individuální rysy. Obecně pro zvýšení účinnosti reklamního textu platí:

1. Text musí být obsahově souvislý a ve své jednoduchosti, co nejvýstižnější.
2. Když se mezi titulek a hlavní text umístí dvou až třířádkový podtitulek, zvýší se tím chuť čtenáře k přečtení toho ostatního.
3. Když bude hlavní text začínat zvětšeným počátečním písmenem, zvýší se tím počet čtenářů.
4. Úvodní odstavec by neměl mít více jak 11 slov. Dlouhý první odstavec čtenáře odradí. Kratší odstavce jsou přehlednější a méně únavné.
5. Schéma stavby textové kompozice může vypadat zhruba takto: první mezititulek je vložen asi po pěti až sedmi řádcích základního textu. Toto členění se může v celé textové straně v pravidelných intervalech opakovat. Pro běžného čtenáře moderní doby jsou titulky (mezititulky) to jediné, co si přečte a podle toho zůstane nebo vyhledá další záchytný bod-titulek.
6. Mezititulky udržují čtenáře v textu. Jejich stručná forma se uplatňuje tak, aby co nejrychleji čtenář pochopil jádro sdělení z mezititulků, aniž by musel číst celý text.
7. Titulek by neměl být jen nadpisem, ale měl by také po všech stránkách být spojením jasně formulovaných slov, vystihujících to podstatné ve sdělení.
8. Od reklamního textu se neočekává, že jej bude každý pročítat. Člověk, který nějaký takový text (např. ve formě letáku) obdrží, ho prolétne očima od shora dolů. Ať je tam, kolik chce textu, vždy rozhoduje srozumitelnost zejména těch slov, které jsou nějak vypíchnuty. K nejsrozumitelnějším slovům v našich končinách patří slovo „ZDARMA“.
9. Typy písma menší než 9 bodů jsou pro většinu čtenářů špatně čitelné.
10. Čitelnost u písma mající patky je vyšší než u písma bez nich. Patky nejsou pro přikrášlení tvaru písmene, ale plní svou funkci. Uzavírá písmeno, zvyšuje identifikovatelnost při nežádoucích optických splynutích dvou písmen a v určité míře koncentruje i náš zrak.
11. Pro větší přehlednost se vyplatí rozdělovat text čtverečky, tečkami, trojúhelníky apod.
12. V textu, který je výčtem určitých položek, je účelnější místo pomlček, sloužících k označení každé položky, použít číslování.
13. Když se mezi odstavce vloží volná řádka, zvýší se tím pozornost čtenáře.
14. V dlouhém textu se VERZÁLKY ČTOU ŠPATNĚJI než minusky.
15. Čím je méně zvýrazněných slov (půltučným,tučným řezem, podtržením, proložením apod.) na řádku, tím je text čtenářem rychleji vnímán. Pokud je text dobře napsán, nemá smysl zvýrazňovat celé řádky.
16. U textu reklamy vysázeného inverzním způsobem, tzn. písmem v barvě papíru na tmavějším základě, je oko čtenáře více namáháno zaostřováním písmen, které jako každá bílá plocha přezařují svůj vlastní tvar. Delší reklamní texty takto upravené jsou téměř nečitelné.
17. V krátkém textu nedělíme slova na konci řádků a zásadně neroztrháváme věty nebo souvětí tak, že jedna polovina je u horního okraje a druhá u okraje spodního!!! Snížili bychom význam textu na pouhé orámování montáže.
18. Kurzíva je vždy „lehčí“ než antikva. Větší velikost textu psaného v kurzívě než ostatní text vytvořený v antikvovém písmu rozbíjí kompoziční celistvost a podporuje nevyváženost a disharmonii prvků v ploše.

Jestliže text dokáže upoutat, věnuje zákazník obvykle pozornost celému obsahu. Textová stránka je srozumitelnější, čím je znatelnější její „kostra“. Textař napíše stránku a typograf ji pouze zprůhlední. Text s větším významem by se měl odlišovat od běžného textu velikostí písma, umístěním do centra pozornosti, tj. do středu, na osu nebo předsazením před textovou plochu apod. S větším významem textu se obvykle mění i písmo na tučnější, barevně výraznější a tvarově originálnější. Volba písma pro určitý druh tiskoviny je ovlivněna kresbou jeho grafických znaků, optickou vyrovnaností při sazbě, v zabarvení (duktu) a čitelnosti. Podle těchto optických měřítek můžeme písma rozlišovat podle jejich použití. Velkou skupinu tvoří písma akcidenční, jimiž nelze sázet rozsáhlejší text, neboť nevyhovují požadavkům na čitelnost, ale protože jsou to výrazná písma originálních tvarů, často se zdobnou kresbou, používají se jako písma titulková. Obecně se doporučuje používat max. 3 velikosti a 3 typy písma na stránce.

Umístění a členění prvků v ploše formátu

V každé grafické práci musíme počítat s optickým působením plochy. Geometricky přesné tvary vnímá člověk jako mírně deformované. Čtverec se nám zdá vyšší – vertikální pohyb očí je pomalejší než horizontální, vertikální úsečky se nám proto zdají delší než stejně dlouhé úsečky horizontální. Největší přitažlivost má dolní strana obdélníka, což souvisí s pocitem přitažlivosti zemské. Horní vodorovná strana přitahuje nejméně, je lehčí než dolní vodorovná. Umístíme-li drobnější tvary při horním okraji obdélníka, působí rozptýlenějším dojmem než táž skupina u spodního okraje. Levá strana podkladového tvaru přitahuje méně než pravá. Větší pozornost podvědomě směřuje k pravému okraji čistého textového bloku, kde jeho každý prvek může působit dominantněji než při jeho levém okraji. Přibližováním jakéhoko-li prvku (volného textu, grafického prvku, fotografie) k okraji plochy se zvětšuje intenzita přitažlivosti, napětí se stupňuje. Uklidnění přichází až po jeho dotyku s obrysem. Základní vlastností textu je jeho rytmus (rozpaly mezi písmeny a mezi slovy, řádkování, velikost písmen atd.). Obecně platí, že nepravidelný rytmus prvků ve vertikálním směru (členění řádků na stránce aj.) působí klidněji než ve směru horizontálním. Toto horizontální členění působí nevyváženě:
oo o o o o o o o o o
Pravidelnost v rytmu navozuje větší klid. Nepravidelnost rozptyluje. Rytmizovat můžeme textovou stránku grafickými znaky, stejně tak můžeme v ploše, sestavené z fotografií, využít rytmizaci textem.

Kompozice textu

Při vytváření tiskových materiálů pracujeme s obecně známými fakty. Základním kamenem, z kterého je nutné vycházet, je směr čtení textů v naší, tedy latinské, abecedě zleva doprava a shora dolů. To nutí sazeče textu držet se několika zásad. Aby text na stránce byl dobře čitelný, měly by všechny jeho řádky začínat na jedné vertikále, aby byl při čtení delších textů co nejméně namáhán zrak čtenáře. Druhá výhoda vyplývá z faktu, že zarovnaný text působí čistěji v ploše a má své další estetické kvality, kterých lze dál využít při zasazení textu do celkové kompozice. Největší pozornost je po staletí věnována prvnímu písmenu v textu. Často bývá zvýrazňováno předsazením před textový blok. Především u starých ručně psaných knih, které byly nezřídka iluminovány, se dbalo, aby se těžiště každé stránky přesunulo ze středu psaného textu na počátek textu. Čtenáře láká nepřeplněný text, v kterém je schopný se orientovat. Podle své důležitosti je text umísťován na jednotlivých stránkách. Titulní listy nebo začátky kapitol se zásadně vkládají na pravou stránku knihy. Vychází se ze zkušenosti, že pohyb očí po přetočení listu je zprava doleva a že oko čtenáře tak nejprve ustrne na pravé polovině dvoustrany. Výraz tiskoviny je tedy dán šikovností typografa zvolit si opticky poutavé prostředky a sestavit z nich obsahově čitelný celek. Originalita nesmí převládnout nad srozumitelností.

Titulek

Minusky (písmena malé abecedy) titulku nesmějí být menší než verzálky (písmena velké abecedy) textu pod ním. Verzálky jsou schopny vytvořit graficky ucelenější skupinu. Patky písmen podporují „blokovost“ řádku. Stránku z minusek zpevní na osu umístěný titulek nebo první řádek textu vysázený z verzálek. Stejnou funkci může mít linka nad textovým blokem. Na titulek nebo slovo v textu lze upozornit změnou některých atributů písma (velikost, charakter řezu-kurzíva, tučné, půltučné atd.) nebo volbou jiného písma. U titulku můžeme zvolit nápadnější, výstižnou formu písma, která by měla předznamenávat povahu dalšího obsahu. Pro zvýraznění slova v textovém bloku je nejvhodnější použít stejného typu písma, ale např. půltučného řezu.

Význam textu lze zvýraznit také podtržením nebo proložením písmen většími mezerami. Oba způsoby, podtržení i proložení textu, nemůžeme kombinovat u téhož nápisu. Jejich účin se vzájemně ruší. Podtržení nápis stahuje, proložení jej roztahuje. V propagačních tiskovinách, na obalech výrobků, přebalech a titulních i dalších částech knih, v novinách, časopisech jsou titulky obvykle hlavním typografickým poutačem. Výraznost titulku – forma jeho zpracování včetně umístění – podstatně ovlivňuje vzhled tiskoviny a určuje míru optické působivosti celku. Stěžejní význam pro úpravu titulků má druh a zaměření tiskoviny, obsah a rozsah textového a obrazového materiálu. Podle charakteru tiskoviny, jejího obsahu a významu je možné v tvorbě uplatňovat vynalézavost se snahou o dynamický, kontrastní výraz nebo naopak o výraz dokonalý, uhlazený opticky jednotně působící ve všech složkách typografické úpravy. Nabídka současné světové produkce titulkových písem je nepřeberná. Volba z této nabídky je mnohdy ovlivňována typografickou módou, snahou o originalitu a efektní dojem. Žádný z těchto motivů nemusí být špatný, pokud se typograf bude řídit vyspělým výtvarným citem, logickou úvahou a snahou o dosažení stylové jednoty a rozmyslně uplatňovanými typografickými zásadami. Čím originálnější je tvarování písma hlavního nápisu, tím promyšlenější musí být volba doplňkového písma!

Délka reklamního textu a účinnost fotografie

Při vytváření jakéhoko-li textu musí být zachována jeho logická stavba a srozumitelnost. Za tohoto předpokladu mohou být účinnější delší reklamní texty. Jejich účinnost však významně ovlivňuje typografické zpracování. (viz. úpravy textu) Pokud má textař prostor pro uplatnění svého textu, je vždy lepší použít co nejvíce možných faktů. Propagační materiály, jejíž textové stránky obsahují jen fakta, jsou z hlediska poptávky účinnější než ty, které prostor zaplní fotografií na úkor délky textu. Vydavatelé časopisů dobře vědí, že popisky k fotografiím čtou lidé více než samotné články.

Popisek

Popisek má funkci reklamy. Musí posilovat účinnost fotografie a zároveň se vztahovat k obsahu článku. Jeho účinnost je tím větší, čím u čtenáře roste větší zvědavost a chuť k přečtení celého článku. Fotografie nad textem je účinnější než pod ním. Titulek a hlavní text může působit později a proto se častěji objevují v ploše formátu níže než obrazová část.
Fotografie by měla být tak velká, jakého účinku by v poměru k textu měla dosáhnout. Pokud je přes ní veden text, může text získat na působivosti, ale fotografie tím ztrácí a stává se dekorací. Síla účinnosti fotky tudíž nemusí být ovlivňována její velikostí, ale umístěním a působením ostatních prvků (zvýraznění – doprostřed plochy, rámeček, stín). Když použijeme zvětšenou fotografii přes celý formát, přestanou působit bílé okraje a náš pohled se soustředí na výrazné detaily na fotografii. Bude-li je tvořit dominantní text, jeho působivost bude větší než obsah fotografie. Fotografie umí málokdy vystihnout to, co text a naopak. Proto jak u textu, tak u obrazového materiálu nesmí být podceněna jejich role a musí se navzájem doplňovat.

Fotografie

Základní jednotkou optické působivosti kterékoliv vícestránkové tiskoviny je její dvoustrana. Při použití fotografií to platí dvojnásob. Úprava tiskovin musí působit jednotně, i když je obrazová náplň různorodá. Dobrou vazebnost fotografií podporuje vzájemná podobnost -formátu, barevností, kontrastem, světlostí atd. Je nutné dbát na to, aby výrazný směr pohybu nebo pohledu na snímku nesměřoval ven z formátu, pokud však není záměrem upoutat na jeho okraj. Vtipně lze této působivosti využít v kompozici skládaných tiskovin (leporela). Většinou však působením fotografie přes okraje stránek vznikají negativní efekty. Pokud jsou obrázky umísťovány napříč strany, je jejich výška obvykle totožná s výškou sazebního obrazce. Soudržnost ploch lze dosáhnout nejlépe dotykem nebo překrytím tvarů. Na fotografii můžeme ovšem zakrýt jen tu část, na které není nic závažného. Lze využít čar a hranic ploch k oživení provázanosti obrazových ploch.

Formát

Hrubé formáty se užívají při zpracování archů, kotoučů, konečné formáty jsou po oříznutí výrobků (např. knihy). Hrubé výrobní formáty jsou např. u archového papíru 860 × 1220 mm, u „kotoučového“ papíru o šířce 1400 mm. Největší část formátů tvoří tzv. formáty normalizované, řady A , B a pomocné C. Jejich plnější přehled naleznete na www.typo.cz.

Rozměry formátu řady A a B (ISO norma)
4A0 1682 mm × 2378 mm 2A0 1189 mm × 1682 mm
A0 841 mm × 1189 mm A1 594 mm × 841 mm A2 420 mm × 594 mm A3 297 mm × 420 mm A4 210 mm × 297 mm A5 148 mm × 210 mm A6 105 mm × 148 mm A7 74 mm × 105 mm A8 52 mm × 74 mm A9 37 mm × 52 mm	B0 1000 mm × 1414 mm B1 707 mm × 1000 mm B2 500 mm × 707 mm B3 353 mm × 500 mm B4 250 mm × 353 mm B5 176 mm × 250 mm B6 125 mm × 176 mm B7 88 mm × 125 mm B8 62 mm × 88 mm B9 44 mm × 62 mm

Nabídka formátů se může lišit podle programu. Ty shora uvedené jsou z větší části obsaženy v každém SW. Výchozí formát je nastavený podle norem v dané zemi. Word (angl. verze) bude mít výchozí formát Letter. Proto uvádím srovnání s americkou normou.

Ledger/Tabloid 279 x 432 mm
Legal 216 x 356 mm
Letter 216 x 279 mm

Formáty pro polygrafické zpracování se mohou od běžných formátů výrazně lišit (viz. výše hrubý formát) a to podle povahy zakázky. Záleží na domluvě s vaší tiskárnou. Ta by Vám měla říct, na jakou velikost je třeba provést archovou montáž, tj. na jakou velikost budou tisknout, resp. provádět dokončovací práce.