Psychologický typ: je souhrn psychických i tělesných vlastností, které člověka určitým způsobem charakterizují a zařazují do určité skupiny. Typologii rozdělujeme na:
- Biologizující – spojují psychické vlastnosti s tělesnými (např. Kratschmer)
- Psychologické – opírají se pouze o vlastnosti psychické (Jung, Eysenck)
Lidé se od sebe liší nejen vnímáním, pamatováním, myšlením, zájmy, atd., ale i tím jak reagují na různé podněty. Do dynamických vlastností osobnosti patří temperament. Temperamentem nazýváme souhrn vlastností organismu, určujících tempo prožívání a chování jedince. Tempo průběhu a střídání psychických procesů, stavů, činností a jednání a jejich intenzitu nazýváme dynamikou prožívání a chování. Ta spočívá v rychlosti a intenzitě reakcí člověka na různé podněty, délce trvání, a na tom, jak výrazně se člověk projevuje navenek. Dynamika duševního života je podmíněna vlastnostmi organismu, především NS. Temperament je především vrozený, ale lze jej do určité míry změnit výchovou (např. výbušnost lze ovládat vůlí…)
Definice: Temperament je soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka, zvláště tím, jak snadno reakce vznikají, jak jsou silné a jak rychle se střídají.
Psychologickým typem rozumíme souhrn psychických, popř. i somatických vlastností, které člověka nějakým způsobem charakterizují a zařazují do určité skupiny. Psychologický typ je forma, které se jedinec nejvíce blíží, čisté typy ve skutečnosti neexistují!
Antická teorie temperamentu
Již ve starém Řecku lékaři studovali odlišné chování svých pacientů a pokoušeli se vysvětlit je. Domnívali se, že člověk se chová podle toho, která tekutina v jeho těle převládá. Nejstarší teorii temperamentu vypracoval řecký lékař Hippokrates a později ji upravil Galenos. Hippokratova teorie nebyla vědecká, ale vzhledem k tomu, že je velmi výstižná považujeme ji za klasickou.
Význam temperamentu při posuzování člověka
V osobním životě se projevuje temperament při posuzování lidí, se kterými přijde jedinec do styku. Při zařazování na pracovní místo určí temperament zda je člověk schopen pracovat s lidmi nebo samostatně. V psychologii práce určí temperament jak častou změnu povolání jedinec potřebuje ( častá změna – sangvinik; dlouhá výdrž na jednom místě – flegmatik)
Každý řídící pracovník musí být stabilní typ, extravert, nesmí mít maniodepresivní stavy a nesmí být výbušný.
Typologie psychologická
Tvůrcem základní typologie psychologické je německý psychiatr C.G. Jung, který rozdělil temperament do dvou základních typů: extravert/introvert
Extravert
je osobnost otevřená vnějšímu světu. Je to člověk společenský, který projevuje bez zábran své emoce, svěřuje se se svými problémy. Ve svízelných situacích se obrací o pomoc k okolí, ale sám je také ochoten pomáhat druhým. Zaměstnání, které by mu neposkytovalo častý a příjemný kontakt s lidmi, považuje za neatraktivní a nudné. Volný čas chce trávit téměř vždy ve společnosti, má rád humor a většinou se stává středem společenské zábavy. Je to člověk družný, společenský, má rád vzrušení, riskuje, je impulzivní, má rád legraci a změnu. Brzy ztrácí náladu a trpělivost, není na něj spolehnutí. Extravert bývá úspěšný zejména v povolání manažera, podnikatele, herce, učitele, číšníka, prodavače. Ženy tohoto typu jsou vynikající a oblíbené jako letušky, zdravotní sestry…
Introvert
je osobnost uzavřená vnějšímu světu. Je to člověk, kterého častý kontakt s ostatními lidmi vyčerpává a někdy i emočně zraňuje. Pokud se ocitá ve společnosti, chová se plaše a nejistě a rozhodně nechce být středem společenské zábavy. V konfliktních situacích introvert velmi strádá, většinou se nedokáže bránit i když je v právu. Na druhé straně je věrným přítelem tomu, s kým se přes svou plachost dokázal sblížit. Jeho předností bývá i originální a tvořivý přístup k řešení problémů. Je úspěšný a spokojený v profesích, které poskytují klidnou práci, co nejméně rušenou přítomností jiných lidí. Volný čas chce introvert většinou trávit o samotě jako domácí kutil, čtenář nebo poutník na turistických stezkách. Introvertovi budou vyhovovat zaměstnání, archiváře, nočního hlídače, skladníka, vědeckého pracovníka.
H. J. Eysenck rozšířil typologii Jungovu o další dimenzi, a tou je labilita (neuroticismus) a jeho protiklad – duševní stabilita.
Získáváme tak čtyři možné kombinace:
- Cholerik – neurotický extravert
- melancholik – neurotický introvert
- flegmatik – duševně stabilní introvert
- sangvinik – duševně stabilní extravert
a) Cholerik – (cholé = žluč) – silný, nevyrovnaný typ; reaguje živě, vášnivě, s významnou mimikou, pracuje rychle a samostatně, je impulzivní, netrpělivý, agresivní, chybí mu dostatek ovládání
b) Melancholik – (melaina cholé = černá žluč) – slabý typ; je vášnivá se stálými city, svědomitý, zodpovědný, má sklon k pesimismu, bývá bojácný a skleslý, je urážlivý, trpí pocitem méněcennosti
c) Flegmatik – (flegma = hlen) – silný, vyrovnaný, klidný až netečný typ; je rozvážný, vytrvalý, je snášenlivý, přátelský, dobře se ovládá, bývá nerozhodný, pracuje stereotypně, je málo iniciativní.
d) Sangvinik – (sangvinus = krev)- silný, vyrovnaný, živý typ; je charakterizován optimismem, veselostí, podnikavostí, jedná rozhodně a směle, není konfliktní, v některých případech je lehkomyslný, nerozvážný, povrchní, upovídaný, přehnaně odvážný.
V moderní psychologii se neřídíme tělesnými tekutinami jak si představoval Galenos, ale vlastnostmi nervových procesů.
Schéma vlastností a typů temperamentu podle Eysencka viz obr.:
Rigidní = nepoddajný, Reaktivní = činný
Antická typologie
Vlastnosti temperamentu
Většinu lidí nelze zařadit jednoznačně do určitého typu, ale vlastnosti jednotlivých typů se prolínají. Příliš vyhrazené typy mají ve společnosti spíše problémy, ale lze jich i využít. Nelze říci, že některý z typů temperamentu je lepší a jiný horší. Každý typ má kladné i záporné vlastnosti. Vrozené temperamentové vlastnosti se v průběhu života vlivem výchovy, sebevýchovy a působením společenských podmínek mění. Některé temperamentové vlastnosti mohou být překrývány vlastnostmi charakteru.
„ Známe – li svůj temperament, můžeme využívat jeho kladů, zmírňovat jeho nedostatky, lépe zvládat nejrůznější náročné situace, se kterými se během života setkáváme.“