Posted in: Různé

Význam komunikace pro pečovatele, komunikační dovednosti sociálního pracovníka

Komunikaci chápeme ji jako formu dorozumívání  a sdělování.  V psychologii chápeme komunikaci především jako přenos myšlenek, emocí, postojů a jednání od jedné osoby ke druhé.

Komunikace patří mezi nejdůležitější složku ve vztahu mezi lidmi. Je považována za klíčovou oblast pro navázání rozhovoru s klientem.

Komunikace napomáhá v první řadě  sociálnímu pracovníkovi  (SP) k získání požadovaných informací o klientovi, jeho rodině, přátelích, zájmech, o sociální situaci, ve které se ocitl a v neposlední řadě i o jeho životním osudu. Povolání pracovníka v sociální péči vyžaduje vysokou vzdělanostní úroveň a má značné požadavky na mravní kvalitu. Při práci přicházejí SP do styku s psychicky, smyslově a somaticky poškozeným jedincem. Proto je výsledek jejich práce ovlivněn morálními a etickými normami společnosti, které si musí osvojit.

Profese pracovníka SP  je založena z velké části na schopnosti komunikovat. Sama profese však neznamená, že SP komunikuje dobře. Při komunikaci je obtížné si uvědomit, že některá komunikační negativa používáme nevědomě, spontánně a že je používáme jako součást naší komunikační výbavy. Některá negativa však používáme „polovědomě“, víme o nich a některá  dokonce používáme vědomě jako součást komunikační strategie.

Komunikační dovednosti sociálního pracovníka (obecně) :

  • mít schopnost jasně a přesně vyjádřit obsahy svého sdělení, vyjádřit je tak, aby komunikant rozuměl jednoznačně obsahu sdělení
  • umět se vyjádřit před skupinou lidí ( spolupracovníci, klienti… )
  • mít schopnost porozumět obsahu sdělení od jiných lidí, tj. nezkresleně, obzvláště porozumět obsahu sdělení starých, nemocných či postižených lidí
  • mít schopnost navázat kontakt s klientem, umět se vcítit do jeho postavení (např. proč klient nechce komunikovat )
  • umět při komunikaci naslouchat a být pozorný ke komunikantovi
  • mít vypěstovaný cit pro mimoslovní sdělování klienta, které vypovídá o psych. stavech, které klient prožívá, aniž by je sděloval slovy ( např. klientovi může být nepříjemné sdělovat své emoce a pocity )
  • umět se v komunikaci přizpůsobit nebo přiblížit klientovi tak, aby komunikace probíhala v přátelské atmosféře, a aby klient měl pocit, že SP se upřímně zajímá o jeho problémy, aby měl pocit sounáležitosti
  • umět při komunikaci rychle reagovat, avšak za předpokladu kontroly svého sdělení
  • umět podat informaci ve správný okamžik, na správném místě a rozpoznat účinek svého sdělení

Dovednosti SP komunikovat s klientem spadají do oblastí:

  • paralingvistické
  • obsahové stránky řeči
  • organizace řeči a volby slov
  • chování ke klientovi a postojem k němu
  • překonávání komunikačních bariér a zvládání efektivní komunikace
  • nonverbální

Poznámka: uvedené dovednosti jsou součástí dalších maturitních otázek

Další klíčové dovednosti SP v komunikaci:

  • komunikátor připisuje sdělení shodný význam jako komunikant
  • komunikační šum, komunikátor bude sdělení připisovat jiný význam než komunikant
  • zda došlo či nedošlo k pochopení významu informace zjistí SP pomocí zpětné vazby. Z odpovědi komunikant odečítá, zda jeho sdělení bylo správně pochopeno, a tomu pak přizpůsobuje své další, navazující komuniké.
  • Schopnost efektivního naslouchání – je to nejenom otázka příjmu informace ale i vyjádření postoje ke klientovi, kdy dáváme najevo, že nás informace od klienta zajímají
  • Při komunikaci vyloučit tzv. „instrumentální činnosti“ (např.: poslouchat klienta a přitom vykonávat ještě jiné činnosti, např. zalévat květiny)
Back to Top